Rodinný dům ve Slaném vznikl na malé nárožní parcele v bývalé dělnické čtvrti, jejíž současná podoba je spíše výsledkem postupných proměn než jasného urbanistického řádu. Okolní zástavba se liší měřítkem, stářím i materiálovým výrazem a nenabízí jednoznačný kontext, na který by bylo možné jednoduše navázat. Návrh proto nehledá oporu v jednotlivých motivech sousedních staveb, ale v základní potřebě dát místu pevnou, čitelnou a přiměřeně výraznou formu.

Novostavba nahrazuje původní objekt v nevyhovujícím stavu a reaguje zároveň na specifickou situaci pozemku, poznamenanou sousední stavbou připomínající nedokončený dvojdomek. Tuto nejednoznačnost nepřekrýváme, ale obracíme ji ve výchozí téma návrhu: dům je koncipován jako kompaktní solitér, který dokáže na místo zapadnout, a přitom si uchovat vlastní identitu odpovídající nárožní poloze.

Základní objem domu určil požadavek klientů na plnohodnotné využití podkroví. Mansardová střecha se shodným sklonem na třech hlavních stranách umožňuje vytvořit prostorné patro bez zbytečného zvětšování půdorysu a současně dává domu pevnou siluetu. Malá plochá část střechy se světlíkem přivádí denní světlo do středu dispozice, kde se kolem centrálního schodišťového jádra přirozeně organizuje celý provoz domu.

Přízemí je řešeno jako otevřený obytný prostor s možností flexibilního členění, zatímco patro soustřeďuje klidovou část s ložnicemi. Výška krovu umožnila v dětských pokojích vytvořit zvýšené spací a hrací úrovně, které přidávají interiéru další prostorovou vrstvu a rozšiřují užitnou hodnotu domu bez navýšení jeho zastavěné plochy.

Důležitým tématem návrhu je rovnováha mezi otevřeností a soukromím. Velkorysé prosklení vstupu a centrální světlík přivádějí světlo hluboko do interiéru a otevírají dům směrem dovnitř. Vrstvení skel a přesná orientace oken zároveň chrání obyvatele před přímými pohledy z ulice i ze sousedství.

Dům ve Slaném ukazuje, že i na relativně malé parcele v roztříštěném prostředí lze vytvořit velkorysý, funkční a komfortní domov. Jeho síla nespočívá v okázalosti, ale v přesné práci s objemem, světlem, soukromím a každodenním provozem. Pevná forma, promyšlená dispozice a klidný architektonický výraz dávají stavbě stabilitu, která v daném místě dosud chyběla.

Technické řešení domu podporuje hlavní architektonický koncept: kompaktní objem, efektivní využití malé parcely a stabilní konstrukční logiku. Dům je řešen jako podsklepený dvoupodlažní objekt s využitým podkrovím, který navazuje na původní stavbu, ale zásadně proměňuje její technický stav, prostorové možnosti i provozní kvality.

Spodní stavba je navržena jako železobetonová, se suterénními stěnami a monolitickými stropními deskami. Vzhledem k nejasnému založení sousední přístavby je podél hranice pozemku navržena pilotová opěrná stěna, která zajišťuje stabilitu suterénu a bezpečné provedení stavby v komplikované nárožní situaci. Nadzemní část tvoří zděný systém z vápenopískových cihel, doplněný železobetonovým věncem a monolitickými stropy.

Charakteristickým technickým i výrazovým prvkem je atypická mansardová střecha s plochou horní částí. Šikmá část je nesena dřevěnými krokvemi a doplněna o ocelový rám, který zajišťuje stabilitu krovu i ploché části střechy. Střešní plášť je navržen z falcovaného plechu se stojatou drážkou, obvodové zdivo je zatepleno minerální vlnou a opatřeno bílou omítkou.

Dům je vytápěn nízkoteplotním teplovodním podlahovým vytápěním se zdrojem v podobě tepelného čerpadla vzduch–voda, které zároveň zajišťuje přípravu teplé vody. Vnitřní prostředí doplňuje nucené rovnotlaké větrání s jednotkou umístěnou v suterénu; vzduch je přiváděn do obytných místností a odváděn z hygienického zázemí.

Stavba využívá stávající napojení na technickou infrastrukturu, s úpravami přípojek na vlastním pozemku. Dešťové vody ze střech jsou akumulovány v nádrži a využívány pro zálivku zahrady. Garáž je objemově upravena a zmenšena tak, aby lépe navazovala na hlavní dům; její plochá střecha je navržena jako ozeleněná.
Zastavěná plocha domu: 124 m2
Hrubá podlažní plocha: 353 m2
Obestavěný prostor: 1100 m3