Vánoční festival zlozvyků, společný projekt architektonického studia Peer Collective, umělkyně Kateřiny Šedé, organizace Renadi a městské části Brno-střed, obrací pozornost od konzumní tradice vánočních trhů k hlubšímu prožitku města – i sebe sama. V samotném srdci Brna, jen několik kroků od rušné Masarykovy ulice, se nachází prostor, který většina kolemjdoucích obvykle mine bez povšimnutí. Římské náměstí – rozšířená část ulice Františkánská – bývalo po léta opomíjeným koutem města. Během Vánoc se však proměnilo v dějiště experimentu, který přehodnocuje náš vztah k vánočním svátkům i k městskému veřejnému prostoru.

Podnětem k projektu byla iniciativa neziskové organizace Renadi, která dlouhodobě usiluje o vytvoření prostředí, v němž se během svátků budou cítit bezpečně i lidé stojící na okraji společnosti. Usiluje o vznik klidného, střízlivého místa bez alkoholu a finančního tlaku, které nabízí alternativu ke klasickému, často konzumně pojímanému prožití Vánoc. Organizace proto ve spolupráci s městskou částí Brno-střed oslovila Kateřinu Šedou, jejíž práce staví na budování nových vztahů mezi lidmi. Hlavním motivem se měla stát cesta člověka za vlastní proměnou, k níž se nakonec rozhodne uprostřed náměstí – ve zpovědnici. Ve společném dialogu umělkyně, architektů, neziskové organizace a městské části tak vznikla realizace, která proměňuje klasický vánoční trh v cestu umožňující klidnější a soustředěnější prožitek města.

Základní myšlenka stojí na jednoduché změně perspektivy – celý festival na Římském náměstí je pojat jako cesta vlastní sebereflexe. Návštěvník postupně prochází situacemi, které nastavují zrcadlo jeho každodenním návykům. Ty vycházejí z dlouhodobého projektu Národní sbírka zlozvyků, ve kterém Kateřina Šedá široce mapuje české zvyky a slabosti. Trasa vede k tomu, aby člověk své zlozvyky pojmenoval, porovnal je se zkušeností ostatních, a nakonec je symbolicky odložil v objektu „zpovědnice“. Z původně úzce cíleného záměru tak vznikl rámec otevřený všem – lidem potýkajícím se s jakoukoli formou slabosti i těm, kteří chtějí svým zlozvykům alespoň na chvíli nastavit zrcadlo.

Architekti z Peer Collective na toto téma reagovali minimalistickou, avšak výraznou prostorovou kompozicí. Využili modulární trussové konstrukce běžně používané pro stavbu pódií a vytvořili z nich rámec, do něhož jsou zavěšeny velkoformátové opony z bílého a červeného textilu. Ty rozdělily náměstí do sítě osmnácti „pokojíčků“ – sekvencí průchodů a průhledů, které návštěvník prochází jako sled intimních interiérů pod širým nebem. Dočasná struktura opon o celkové ploše 2478 m² – zhruba velikosti deseti tenisových kurtů – tak funguje jako urbánní scéna, která redefinuje podobu městských Vánoc.

Opony metaforicky představují bariéry, jež vyzývají k překročení. Vytvářejí měkkou architekturu – proměnlivý prostor, který dovoluje být sám a přitom zůstat součástí městského dění. V noci se struktura proměňuje v galerii pod širým nebem: na bílé plochy opon se promítají výpovědi z Národní sbírky zlozvyků. Promítané obrazy, vzdálené ambientní zvuky a měkké světlo vytvářejí prostředí na pomezí veřejného a osobního – prostor intimity uprostřed centra města.

Těžištěm celého festivalu je objekt „zpovědnice“. Ta je koncipovaná jako místo, kde se cesta náměstím láme do konkrétního rozhodnutí. Šest samostatných kabin nahrazuje klasický prodejní stánek – místo směny zboží probíhá sdílení zkušeností, selhání a nových začátků. Interaktivní audiovizuální systém reaguje na podněty návštěvníků, propojuje jejich individuální výpovědi do kolektivního obrazu a proměňuje tak osobní sebereflexi v sdílený zážitek. Na závěr se návštěvník vrací kolem rubu červených opon – symbolu návratu do běžného ruchu města, který se mezitím na chvíli ztišil.

Motiv překonávání bariér se promítl i do fyzické úpravy stávajícího prostoru. Povrch náměstí byl za použití minimálních prostředků vyrovnán jemným štěrkem, aby se stal bezbariérovým a přístupným pro všechny – od osob s omezenou schopností pohybu po rodiče s kočárky. Z areálu byl rovněž vyloučen prodej alkoholu, čímž projekt reaguje i na bariéry méně viditelné – sociální a psychologické. Vzniká tak prostor, který nikoho nevylučuje a umožňuje setkávání lidí různých zkušeností v rovnocenném vztahu.