Hlavní důvod pro použití nepálené hlíny je symbolický. Hlína je základní materiál, který nás celý život obklopuje, symbolicky jsme z něj povstali a do něj se i vracíme. Je také zdrojem obživy a obzvláště v této velmi zemědělsky exponované oblasti má pro místní obrovský význam.

Dalším důvodem je to, že pro stavbu lze použít materiál, který je z blízkého okolí, což činí celý projekt bližší obyvatelům a má i významně nižší uhlíkovou stopu. Materiál je plně recyklovatelný, nebo ještě lépe řečeno znovupoužitelný. Nezanedbatelným benefitem pro komunitní stavění je fakt, že hliněný materiál je bezpečný (není toxický a při vhodném použití není při kontaktu třeba chránit pokožku ani dýchací cesty) a tak s ním mohou pracovat všichni (děti, mladí, staří, handicapovaní, náhodní kolemjdoucí – prostě všichni, kteří mají zájem). Pro stavbu se zapojením široké veřejnosti je výhodou i to, že možné chyby v rámci procesu výstavby lze relativně snadno opravit.

Dusaná hlína v průběhu času bude reagovat na počasí a záhy dostane od zvětrávání „patinu“, tedy bude stárnout spolu s pozůstalými, což je jeden z architektonických záměrů stavby. Symbolika pomíjivosti je zásadní myšlenkou autorů projektu, která tak určuje způsob uchopení této funerální architektury.

Sokl, lemování a jednoduchost odkazují na tradiční členění hanáckých staveb. Kvádrová forma je ozvláštněna "zasunutím" střední části hmoty.

STAVBA KOLUMBÁRIA
Realizace stavby probíhala v letech 2022-2025. Hlavním koordinátorem stavby a
stavbyvedoucím byl pedagog z FA VUT Zdeněk Vejpustek, který spolupracoval s architekty a
opíral se o široký projekční a realizační tým.
Vlastní realizace stavby byla provedena komunitním způsobem, přičemž materiál, odbornou
práci a financování zajistily zejména FA VUT a obec Mořice. Podpora stavby ze strany FA
VUT v Brně byla realizována v rámci projektu specifického výzkumu „FRP_2023_-
PUTČ8_10, FA-S-21-7541 Hlína pro lidi. Ekologické a ekonomicky příznivé komunitní stavby
z nepálené hlíny.“ Na stavbě společně pracovali
místní občané, zájemci o nepálenou hlínu z ČR i zahraničí, zájmové sdružení specializující
se na stavění z nepálené hlíny, studenti i pedagogové z VUT v Brně, klienti Centra denních
služeb Charity Vyškov včetně jejich doprovodu, lidé z různých sociálních i etnických skupin.
V rámci stavby došlo k navázání vztahu místních lidí ke kolumbáriu i k vytvoření nových
přátelství v rámci různých sociálních i kulturních skupin.
BEDNĚNÍ
Bednící konstrukce sestávala z hlavních sloupků kotvených do betonového základu, do
kterých se zasouvaly desky. Nejdůležitější bylo držet bednění kolmo a zarovnané ve všech
směrech a skládat ho tak, aby bylo možné stavbu snadno odbednit. Odbednění muselo jít
tím způsobem, že se fošny z boční strany táhly po povrchu zdusané stěny tak, aby se na ně
nepřilepila nějaká část hlíny a neodtrhla se.
Dusat se začínalo vždy od rohů a pokračovalo se po stranách směrem ke středu. Když se
dusalo ve vrstvách, kde už byly umístěny dřevěné boxy,
bylo potřeba dusat ve dvojicích (každý z jedné strany boxu), aby boxy zůstali na svém místě.
K dusání sloužily speciální nástroje, kterým se říká „dusadla“. Jednalo se o kovovou tyč s
přivařeným 5 cm kouskem nosníku „U“ profilu (lehčí varianta) nebo s přivařenou kovovou
krychlí s jedním seřízlým rohem, aby bylo možné dusat v šikmých rozích.
Při realizaci používaly dvě namíchané směsi - jedna “normální” (bez vápna), druhá vápenná
(odolná vodě). Vápenná směs se použila na sokl a konce stavby, u vrstev na koncích se
vápenná směs provázala s "normální" směsí. Tyto klíny se „vpíjí“ do normální směsi, kterou
se dodusal zbytek vrstvy.
DUSÁNÍ
Jak už bylo zmíněno, tak se vždy dusalo od kraje do středu. Ověření, jestli je daná část
řádně zdusaná, bylo buď sluchem (že dusání najednou změnilo zvuk - začalo „zvonit“) nebo pak otlak palce do zdusané hmoty.