Záměrem návrhu je podpoření mnohovrstevnatého charakteru prostoru se svéráznou estetikou. Specifické historické stopy ustanovují jedinečný narativ prostředí, na který návrh parku navazuje a interpretuje jej skrz současné prvky. Koncepcí ve všech jejích rovinách zároveň proplouvá prvek svobody, který v tomto prostředí vnímáme jako klíčový. Cílem návrhu je vznik svébytného, autentického prostoru v rámci koncepce přeměny břehů Trojské kotliny.

Unifikované panely UG 57, míchačky s obsahem 1000 litrů sovětské výroby, rybářská vesnice, železniční vlečka jako pozůstatek systému Holešovické přístavní dráhy, návěstidlo Se 21, most Barikádníků, ovocné sady sady, ruderální vegetace a silná dynamika řeky, to vše utváří narativ místa Parku u Vody.

Vzniká tak surový, mnohovrstevnatý prostor se svéráznou estetikou, do kterého se jednotlivé vrstvy propisují v různé intenzitě. Pracujeme s místem, které není výsledkem harmonické symbiózy člověka a přírody, ale více nezamýšleným důsledkem úplně jiných procesů. Místem, které nepodléhá žádnému managementu a dynamicky se mění v čase. Prostor lze vnímat ve spojitosti s prvkem nostalgie, právě díky posledním pozůstatkům silné industriální éry, které získávají svojí novou, estetickou hodnotu, založenou na pocitu mizení, ale i díky svému narativnímu charakteru. Zároveň lze ale svébytnou estetiku tohoto prostoru vnímat ve spojení s určitým pocitem svobody.

Projekt parku U Vody v Holešovicích byl vytvořen transformací areálu bývalého překladiště v odolný povodňový park. Jeho dnešní podoba vychází z přepisu vrstvené historie a potřeb místní komunity. Má několik ohnisek, která reflektují místa a příběhy dob minulých a díky svéráznému designu tak můžete projít všemi jeho epochami. Na ploše téměr 3ha můžete nalézt venkovní učebnu pro místní školy, komunitní zahradu, ovocné stromy, pikniková místa, schody do vody nebo fitness sestavy, které jsou neobvykle rozeseté po celé ploše. Během realizace se kácelo jen minimálně a dřevinná struktura parku je založena na proměnlivé kompozici. Je zde vytipováno několik míst, kde se rozvíjí nová flora samovolně a je jí dán prostor specifickou péčí. Projekt je prezentován jako ukázka úsporného a udržitelného přístupu. Park byl oficiálně otevřen v roce 2024.

Voda ve fontáně cirkuluje přímo z řeky Vltavu a následně se do ní přepadem vrací. Návštěvník má tak možnost dotknout se řeky hned v jednom z ohnisek parku. Fontána je vydlážděna po vzoru opevnění břehů ve staré Praze

Vzorem pro barevnost ocelových prvků mobiliáře byla stará rezavá industriální lampa nalezená na místě. Informační systém, zábradlí a stojany na kola jsou z ohýbané betonářské ocely.

Dlažby jsou z části recyklované kamenné kostky z pražské deponie dlažeb a z části nové, stejně tak silniční panely, které byly recyklovány a využity pro schody či zpevnění pěšin. Nové silniční panely byly využity pro mobilář a dále se pracovalo s panely s vysokou hustotou na schody do řeky. Na místě byly ponechány koleje vlečky, návěstidlo a dva kotvící kameny pro menší lodě.

Během procesu plánování bylo provedeno participační plánování, které vneslo nápad do prostoru parku instalovat bosí chodník. Ten byl ztvárněn pomocí dlažebních a betonářských prefabrikátů a různých štěrků.

Na celkové ploše téměř 1 ha byly vylepšeny podmínky pro zasakování a nové stromy jsou vsazeny do výsadbových jam minimálně 16m3 velkých. Tím je zajištěno lepší sorbce vody, která byla značně omezená díky původnímu překladišti sypkých hmot.

Na území bylo vysazeno přes 50 stromů a přes 100 jich bylo na místě ponecháno. Vegetace rozvíjí ideu místa u vody ač podmínky jsou kontroverzně velmi suché. Park si své stromy částečně pěstuje sám pomocí několika vytipovaných ploch, které jsou osidlovány náletovou vegetací. Již nyní se zde nachází pár dubů, javorů či dokonce náletový fíkovník.