Budova I je klíčovou stavbou polyfunkčního areálu brněnské Vlněny, který vznikl revitalizací brownfieldu po bývalé textilní továrně. Budova I působí jako místní dominanta. Tuto roli si vysloužila svou výškou, mohutností a celkovým charakterem. V koncepčním návrhu nově vznikající městské čtvrti hraje „Íčko“ roli spojujícího kloubu mezi jednotlivými etapami výstavby a zároveň přenáší těžiště Vlněny od Přízovy a Mlýnské ulice směrem k Dornychu. Budovy areálu Vlněny využívají principu zlatého řezu s centry orientovanými do společného prostranství.

Na úrovni ulice lze vnímat budovu I jako vstup do prostoru komplexu Vlněny, který již nyní plní řadu funkcí – kromě kancelářských prostor, gastronomie a služeb zde vzniklo nové městské prostranství, jež se postupně proměňuje v klidný, zelený a stinný vnitroblok, který vybízí ke ztišení a zpomalení. Součástí areálu je rovněž otevřená galerie, která je postupně zaplňována výtvarnými díly.

Interiér budovy byl koncipován jako celek, kde se jednotlivé prvky vzájemně doplňují a navazují na sebe. Na úrovni přízemí a prvního patra budovy I je vnější plášť tvořen dřevěnou konstrukcí, která zpříjemňuje charakter těchto vstupních prostor. Vstupní halou provázejí postavy tančících pierotů, již symbolizují křehkou rovnováhu dnešních dní. Postava pierota funguje jako zrcadlo života – každý den balancuje na hraně a lehkým gestem poukazuje na proměnlivou hranici mezi dobrem a zlem, radostí a smutkem, láskou a nenávistí. Pierot může být vším, jeho postava skýtá nevyčerpatelné množství poloh. Jak napsal František Kožík ve své knize „Poslední z Pierotů”: „Nepotřeboval nic předstírat. A navíc měl onen nepopsatelný úsměv, v němž se mísily potměšilost, zklamání i víra; výraz, který byl tečkou za scénou, v níž prohrával i v níž dosáhl vítězství.“

S myšlenkou křehkosti života pracuje v exteriéru konzola s podhledem, na nějž je aplikována autorská grafika. Grafické zobrazení v podhledu představuje nejvzdálenější bod vesmíru, jak jej dnes známe. I toto poznání se ale každý den mění a nutně čelí nekonečnosti vesmíru. Ruku v ruce s tančícími pieroty tak přináší poselství o důležitosti každého prožitého dne s vírou v budoucnost.

Motiv pierota byl proveden unikátní metodou reliéfních betonových kachlí, které tvoří výrazný obklad interiéru, doplněný o „galerijní“ osvětlení s proměnlivou barevností. Vstupnímu prostoru dominuje mohutné betonové schodiště, rovněž rámované reliéfními stěnami s pieroty, které nás přivádí do zahrady na úrovni prvního patra budovy.

V interiéru byly použity ušlechtilé materiály jako italský mramor Grigio Carnico, který spojuje vstupní halu a výtahová lobby ve všech patrech. Mramorová podlaha je doplněna prostorovou navigací provedou kombinací ručních autorských maleb grafického orientačního systému. Portály výtahů jsou zpracované v jemném detailu kamenného ostění. V přízemí se opakuje roštový rastrový podhled přenesený z venkovního podhledu. Výtahové haly jsou nasvíceny křehkými skleněnými objekty nástěnných svítidel.

Působivým detailem exteriéru je konzola s podhledem se vzhledem nerezového plechu, na kterém je aplikována grafika zobrazující téma kontrastem matných a lesklých ploch. Konzola je využita k osvětlení parteru a zahrady na úrovni prvního patra předsazeného přízemí, odrazem sem vrhá měkké a teplé světlo.