Nádražní sklad z 19. století přestal být pro dráhu užitečný a ve zchátralém stavu ho v roce 2010 i s okolními pozemky prodala městu Řevnice. Skrytý potenciál stavby objevila ředitelka místní Základní umělecké školy, která ji začala využívat jako výstavní, koncertní a taneční sál. Originální atmosféra v dřevěné „železniční boudě“ všechny okouzlila a tzv. Dřevák dostal druhou šanci. Nové využití pro kulturní akce vyžadovalo vybudovat potřebné zázemí. Jak ale do halové stavby přidat wc, sklad, kuchyňku a třeba kancelář, aniž by se zacpal původní prostý, jednolitý prostor? Zázemí bylo proto umístěno převážně VEDLE původní budovy, a to ve formě repasovaných lodních kontejnerů, odkazujících k novodobým způsobům dopravy zboží. Tak se zachovala a nově interpretovala atmosféra dopravního uzlu, kterým železniční překladiště kdysi bylo.

Dřevák stojí podél první koleje, po delších stranách má dřevěné nákladové rampy, z čela má masivní kamennou rampu, kterou se pro odvoz vlakem překládaly objemnější komodity. Jedná se o jednoduchou, jednotraktovou typovou dřevostavbu zastřešenou sedlovou střechou s výraznými přesahy. Cílem rekonstrukce bylo zachovat charakter původní stavby včetně jejího velkorysého vnitřního prostoru. Některé části stoletého objektu musely být při rekonstrukci rozebrány a jednotlivé dřevěné i kamenné prvky byly repasovány nebo doplněny. Tepelná izolace je nově položena v podlaze, střeše a v části stěn, tam kde to dovolily původní obklady z prken. Původní architektura je obohacena několika snadno identifikovatelnými zásahy. Nový vstup byl vytvořen vložením repasovaného lodního kontejneru. Vytváří novou dominantu, poskytuje prostor pro vstupní zádveří, vymezuje místo pro malý bar a v podkroví malou galerii, kam lze uložit židle. Do sálu byl umístěn nový krb opláštěný ocelovým plechem se zaoblenými hranami. Ochrana kouřovodu z perforovaného plechu navazuje na vlakovou tématiku. Topení v krbu je dřevem z obecního lesa. Voda ze střechy je sváděna do dešťové jímky s možností využití pro závlahu okolních okrasných záhonů a zeleně.
Další tři použité repasované lodní kontejnery slouží jako zázemí kulturního sálu a stojí každý samostatně vedle něj. Srozumitelně vyjadřují, co je původní a co nové. Jejich obálka z ocelového trapézového plechu je v kontrastu k původnímu prkennému Dřeváku, materiálově ale navazuje na železné vagóny, které každou chvíli projíždějí kolem. Kontejnery jsou zateplené, jejich okna mají zaoblené rohy jako ve vlaku. Každý kontejner má svoji výraznou barevnost, která se opakuje i v jeho interiéru. Podélná i čelní rampa byly směrem do ulice doplněny o průběžný sedací/přístupový stupeň. To stavbu významně propojilo s veřejným prostorem. Vůbec celé venkovní prostranství Dřeváku se díky místu k sezení pod střechou i pod nebem stalo oblíbeným místem pro pobyt lidí i mimo dobu konání akcí. Mimořádně výhodné je totiž umístění stavby: vedle vlakového nádraží a naproti přestupnímu uzlu regionálních autobusů, v blízkosti parkoviště i pár kroků od centra Řevnic. Sklad_13 je novým centrem místní kultury a komunity. Citlivý přístup k jeho historické paměti i neformálnost architektonického pojetí se spolu se všemi uvedenými okolnostmi ukázaly jako šťastná a funkční synergie.