Mírně zvlněná krajina jižní Moravy je zde rozlehlá, s nekonečnými lány polí. Vesnička Nesvačilka se od svého vzniku v době baroka příliš nerozšířila a na ponechal prostor na vrcholku nad obcí, ke kterému zástavba graduje a je vidět zdaleka. Toto místo je jako stvořené k naplnění barokních principů zkulturnění krajiny – krajiny, kde široko daleko není vidět lesy ani skály, pouze hlínu a pole. Použití přírodních, ale v této oblasti nedostatkových materiálů, jako jsou kámen a dřevo, působí symbolicky: dodat víru do vyprahlé krajiny. Zvolil jsem princip centrální stavby, která na vrcholku mezi poli působí jako maják, orientační bod v prostoru i v duchovním smyslu.Tehdy jsem ještě netušil, že se tímto rozhodnutím vydáváme na cestu dlouhou dvanáct let.

Místní si vybrali jako patronku Pannu Marii Bolestnou, symbol utrpení, které prožívala. Její příběh a emoce se zrcadlí v prostoru. Na místním prachu a hlíně, jež tvoří podlahu, stavíme chrám. Spodní část, rulové kameny, představují nás, neposlušné, tvrdohlavé a těžko tvárné lidstvo. Sedmero Mariiných bolestí – trámů pak směřuje z těchto kamenů vzhůru, k nebi a propojují nás s Bohem. Z nebe se pak na nás snáší závoj Mariiných slz, pláč nad námi. Jemná dřevěná konstrukce, protkaná drobnými okny, umožňuje, aby sluneční paprsky vždy pronikly do nitra kaple. Stavbu obklopuje prstenec křížové cesty, doplněný jabloněmi, které tvoří také alej vedoucí ke kapli a sad za ní navazující na záhumenní.

Stavba vychází z tradice a propojuje ji se současností. Konstrukce je inspirována středověkými stavebními postupy, které vstupují do dialogu s moderními technologiemi. Podlahu tvoří dusaná broušená hlína, stěny soklu lomový kámen. Nosná lamelová konstrukce z tisíce dřevěných prvků tradičně spojovaných na čepy a klíny je vytvořena pomocí CNC frézy. Ručně tesané trámy, dlouhé patnáct metrů, volně protínají prostor a podpírají střechu, kde vše korunuje ocelová věžička. Při vstupu Vás přivítají pět metrů vysoká vrata, za nimiž se otevírá dynamický prostor. Perspektiva trámů spolu s okolní lamelovou konstrukcí Vás táhne vzhůru. Kaple není ukotvena v čase – netušíte, kdy byla postavena. Vnímáte její výraz, hru světla, akustiku i vůni. Materiály jsou přirozené, haptické, plné řemeslného doteku, snaží se Vás odvést mimo každodenní všednost. Důležitou roli při volbě materiálů hraje i jejich schopnost krásně stárnout – aby čas jejich povrchům neubíral, ale naopak přidával na kvalitě.

Stavba byla kompletně financována z darů, což prodloužilo dobu výstavby. Tento čas mi ale umožnil nejen kriticky přehodnocovat vlastní návrh, ale také důkladně promyslet technické i významové stránky projektu a realizovat ho s pečlivostí. Úzké propojení se staviteli a důraz na specifické detaily vedly k tomu, že jsem zpracovával nejen prováděcí, ale i výrobní dokumentaci, řešil výrobní postupy a optimalizoval proces v závislosti na finančních a technických možnostech.

Návrh obsahuje mnoho netypických řešení, ale dosahujeme jich poměrně prostými metodami. Snažili jsme se, tam kde to šlo, využít pomoci místních. Velkým hybatelem projektu byl Karel Hrdlička, který poskytl nejen dílenské zázemí a CNC, ale i další stroje na stavbu, například stále funkční historickou pásovou pilu. S dusanou hlínou pomáhali místní. Metoda je totiž velmi prostá, jen bylo potřeba řídit se recepturou a pokyny Hanno Burschera.

Dřevěná lamelová konstrukce do jisté míry funguje jako Lego. Existoval návod kam co patří a stačilo k tomu přidat trochu tesařského umu. Přímo s procesem stavby však pomáhal jako dobrovolníci jen jednotlivci. Hromadná pomoc s výstavbou by u takového projektu nebyla možná. Truhlářské, zámečnické, topenářské či elektrikářské práce zajišťovali místní živnostníci. O to víc ji teď mohou považovat za svou.

Důležitou roli při volbě materiálů hraje jejich schopnost krásně stárnout – aby čas jejich povrchům neubíral, ale naopak přidával na kvalitě. Zároveň jsme vůbec nepoužívali lepené průmyslově zpracované dřevo. Vše je z rostlého dřeva. Když se k němu přistupuje se znalostí a citem, lze z něj vytvořit i přesnou CNC konstrukci. Počítáme s tím, že dřevo přirozeně objemově mění rozměry se změnami vlhkosti. Proto pracujeme s dostatečnými vůlemi a díky zajištění klíny bylo možné konstrukci přesně seřídit.

dřevo: modřín, jedle, smrk, dub, jasan, bříza (nosná CNC konstrukce, fasáda, vrata, nábytek)
dusaná hlína – podlaha a mensa
lomový kámen – spodní nosná stavba
ocel – věž, konstrukce kůru, nábytek dle autorského návrhu
měď – vrata
EPDM – střecha
Střecha je osazena fotovoltaickými panely, prostor je řízeně větrán, hliněná podlaha je osazena podlahovým teplovodním topením.

Stavba byla prováděna ze značné míry svépomocí. Místní lidé a pan farář René Strouhal do ní vložili mnoho energie, času i zdrojů. Tímto všem chceme poděkovat za vytrvalost na dlouhé a ne vždy snadné cestě k dokončení. Stavba od loňska slouží věřícím.