Dům na Staroměstské náměstí U Červené lišky byl od svého vzniku ve 12. století postupně vícekrát přestavován. Někdy ku prospěchu stavby viz. přestavba v 15. století v duchu italské renesance, jindy méně vhodně, jako byla přestavba ve 20. letech 20. století, až po vyloženě nevhodné úpravy, které představovaly poslední přestavby v 70. a 90. letech.

Po této velmi problematické přestavbě jsme přebírali dům a začali hledat, společně s investorem, novou náplň pro tak výjimečnou stavbu na tak výjimečném místě – na proti Staroměstskému orloji. V přízemí a suterén byla navržena restaurace, pekárna, vinotéka a výroba pečiva a uzenin. V prvním patře, v nejzachovalejších reprezentačních místnostech, je prostor pro svatby a jiné eventy. Zároveň v tomto patře začíná výstava audio-vizuálního projektu Praga Magica, která pokračuje v celém třetím patře budovy. V podkroví vznikl druhý reprezentační prostor a je zde také technické zázemí.

Celý program domu byl definován tak, aby jeho atmosféra a design byly adekvátní unikátní adrese kde je postaven.

Největší změnou původní stavby je nově navržené zastřešení dvora, které je výrazným architektonickým prvkem v této gotické zástavbě. Bylo navržené jako silné výtvarné řešení, které i přes svou "modernost" je inspirované ikonou české gotické architektury J. B. Santiniho. Tato střecha je reminiscencí na jeho tvarosloví i tektoniku. Tomuto záměru muselo dopovídat i stavebně-konstrukční řešení jako součást architektonického vyznění našeho záměru. Zvolili jsme geometrický tvar zvaný konoid. Je rozdělený na jednotlivé trojúhelníky, které ve dvou vrstvách nad sebou vytváří nosnou konstrukci a vlastní střešní plášť. Tato konstrukce byla nejprve vymodelována do posledního detailu ve 3D programu a poté převedena do dvou tisíc plošných různých formátů vyřezaných z rezavých ocelových plechů. Tyto následně byly svařeny do jednotlivých žeber a konstrukcí oken, které byly namontovány do úrovně střešní římsy. Pro vlastní okna jsme zvolili dřevěné rámy, které lépe dotvářejí atmosféru restaurace. Takto řešený dvůr, s výškou 13 metrů, jehož vnitřní fasády jsme vrátili do renesanční podoby, jsme výtvarně doplnili. V tomto jsme se inspirovali u současného italského umělce, Mauruzia Cattelana, který na benátském bienále umístil do výstavních pavilonů několik tisíc soch holubů. My jsme rovněž použili motiv ptáků, ale použili jsme pro nás roztomilejší vlaštovky. Ty jsou udělány ze skla a svítí, tím vytvářejí monumentální svítidlo tvořeno 500 ptáky.

Samostatným problémem bylo umístit do tohoto původně gotického domu technologie potřebné pro restauraci, kuchyň a výstavu – obrovské množství odtahovaného a přiváděného vzduchu, tepla, chladu, nové rozvody elektřiny, neboť stávající konstrukce a renesanční stropy byly nedotknutelné.