Poctivě stavěný rodinný řadový dům si nechal v roce 1911 realizovat místní lékárník. Kvalitní materiály, precizované detaily, prostorová velkorysost, nezbytná míra romantického historismu. Avšak dispozice neodpovídající požadavkům pětičlenné rodiny. Úkolem je její vybalancování, hledání míry mezi novým a původním. Požadavkem je přestavba na dvě bytové jednotky, do budoucna počítající s dalším dělením.

Charakter a podstatu domu neměníme. Do přízemí vkládáme jasné úzké žluté jádro koupelen a šaten, které v dispozici domu naléhavě chybí. Přízemí rozdělené schodišťovou halou propojujeme probouranými otvory podél nově vzniklého jádra. Podélný průhled domem je veden horizontálními liniemi velkorysé knihovny. Skrz ní se prochází do noční zóny domu - jádro je filtrem. Celý hlavní obytný prostor přimykáme k zahradní fasádě a západnímu slunci. Jeho dominantou se stává mohutný pilíř, kdysi zeď, obehnaný sedacím nábytkem a původní kachlová kamna, která si jako jediná mohou dovolit vystoupit z linie nové knihovny. Život může cirkulovat z obývacího pokoje do kuchyně kolem kamen, pohovky a lavice u jídelního stolu. Schodiště, které dům dřív dělilo, ho teď propojuje. Úzkým oknem z kuchyně je vidět skrz halu až do ateliéru v podkroví.

Do podkroví vkládáme nízké objemy servisní objemy, jinak se prostor otvírá na celou výšku až k hřebenu, nechává vyniknout figuře původního komína. Kolem nízkých objemů koupelen a šaten se uvnitř dispozice rozvíjí dva byty – garsoniéra a 2 kk. Úrovně podlah se přizpůsobují původním konstrukcím v podkroví tak, aby podtrhly význam nového vnitřního uspořádání. Vysoko posazená střešní okna přináší světlo do celého prostoru a skrz světlíky i do koupelen, které nemají fasádu. Původní dřevěnou verandu na západní fasádě nahrazujme lehkým vykonzolovaným molem, které poskytuje unikátní výhled na bývalý františkánský klášter v sousedství.

Podporujeme bytelnost významných prvků, přiznáváme prvky utilitární vložené. Fasádu do zahrady otevíráme zvětšením významných otvorů. Čisté celoprosklené plochy v hladkých hliníkových rámech akcentují vstupy nové architektury v kontrastu s jemnými detaily dělených špaletových oken. Do drobné výškově členité zahrady přinášíme třetí harmonizující úroveň. Podél obytného prostoru se táhne dřevěná lávka, která klesá pobytovými “koňskými” schody na nejnižší úroveň cihelného plácku. Svým měřítkem však lávka plně respektuje drobné měřítko dvorku.