Ke 100. výročí úmrtí Jiřího Wolkera vznikla výstava s ambicí nejen informovat, ale i inspirovat. Propojením minulosti a současnosti se především mladá generace seznámí s osobností básníka a jeho schopností imaginace, zájmu a kritického pohledu na svět. Pomocí nástroje umělé inteligence, pera, a štětce dnešní doby, je návštěvníkům umožněno stát se Jiřím Wolkerem. Výsledky tvorby jsou na výstavě promítány v přímém dialogu s životem J. W. Otázkou bylo, kým by J.W. dnes byl, jaká témata by řešil a tím, nejen mladou generaci motivovat k zamyšlení. Přidanou hodnotou je informace získaná z generovaných výsledků, kterou se o způsobu jejich uvažování dozvíme. Návštěvníci jsou motivováni ke zvídavému přístupu při vytváření „promptů“ pro umělou inteligenci, díky čemuž se s ní seznamují. Přenesení Wolkerovi schopnosti imaginace je návštěvníkům umožněno vytvářením ilustrací Wolkerových básní, společným veršováním s jeho virtuálním zrcadlem a polemizováním nad aktuálními tématy. Aktivním zapojením návštěvníků do výstavy je tak vytvořena interaktivní instalace s neodpustitelnou možností výsledky sdílet a tím inspirovat k další tvorbě. V expozici je návštěvník vyzván k seznámení se s životem J. W. na časové ose, společně s úryvky jeho básní na pozadí vybraných historických událostí. Účastníci výstavy usednou do autorova křesla k počítači s Ai, kde mohou tvořit, veršovat, sdílet úvahy, kritická témata, ilustrace nebo s básníkem konverzovat. Na protější straně, v galerii vygenerovaných příspěvků, se stanou, kurátory i diváky své výstavy. Každý se nakonec může stát jedním ze spoluautorů knihy, která bude z vybraných příspěvků vydána. V rámci pravidelných bloků jsou k výstavě naplánovány přednášky a workshopy s tematicky inspirativními osobnostmi. Výtvarná koncepce se zakládá na neutrálním bílém prostoru, který se podobně jako nepopsaný list papíru nedá zařadit do místa ani času. Motivuje tak k vzniku nového příběhu Jiřího Wolkera. Středobodem expozice je prostorový objekt, jehož nekonkrétní tvar podněcuje k imaginaci stejně jako celá výstava. Forma je definovaná pragmatickou potřebou využití stolu, stíněním přirozeného osvětlení světlíku a kuželem světla projekce. Cílená Baumanovsky tekutá blyštivost zrcadlové látky se záměrně podbízí mladší generaci svou prvoplánovostí a zároveň spojuje funkční prvky objektu. V místě projekce (v současnosti) je vyvážená odhalením surové konstrukce objektu, čímž kontrastně uzemňuje umělost celé instalace do reality.

Pro dosažení neurčitosti prostoru byly v sále odhaleny tělesa topení s industriálním vzhledem, původně krytá nevyhovující konstrukcí. Instalace rozvodů byla na stávající podlaze skryta zdvojenou podlahou z křížem položených dřevoštěpkových desek upevněných na dřevěném rámu. Bylo tak umožněno čistého uchycení objektu a vytvoření nového vjemu měkkosti při chůzi bez obuvi. Konstrukce centrálního objektu je seskládána z žeber se zámky vyfrézovaných z 18mm březové překližky. Zbytkové plochy při výrobě překližkových žeber byly využity pro výrobu štokrlat a doplněny recyklovaným molitanovým válcem pro pohodlné pozorování projekce. Původní světelná rampa dělící prostor sálu byla deinstalována a nahrazena skrytým osvětlením ve světlíku doplňujícím přirozené osvětlení.
Komunikace s umělou inteligencí probíhá na pozadí aplikace, která využívá algoritmus umělé inteligence na platformách DALL-E a Chat GPT4, která bude v průběhu trvání výstavy aktualizována dle vývoje Open AI.
Grafické řešení řeší pracuje s centrálním umístěním objektu umožňující obcházení a prohlížení informací sdílených na stěnách. Vzhledem k velkému požadovanému množství informací byla grafikem zvolena jedna barevná textová linie doplněna méně výrazným plovoucím textem a obrazem. Propojení archaičnosti a současnosti motivovala výběr hlavní barvy výstavy.