Větrat, dýchat, žít. Byt se nachází v posledním patře činžovního domu, postaveném z počátku 20. století – stropy jsou vysoké a okna špaletová. Tyto byty mají své kouzlo, ale často mají nevhodné dispozice pro dnešní využití.

Majitelé si přáli vytvořit vzdušný a prostorný obývací prostor, kde budou mít možnost se pohodlně scházet. Zároveň bylo úkolem vytvořit i menší soukromá zákoutí pro všechny členy domácnosti. Rozvržení dispozice jsme dlouho hledali, vzniklo velké množství variant, ale díky dlouhému a vytrvalému procesu jsme dospěli k finální variantě, která těší jak majitele, tak nás. Z původní dispozice zůstaly jen nosné stěny, ani ty se neubránily několika zásahům. Obytný prostor se již od vstupu rozlévá celou dispozicí a lze jej jednoduše zvětšovat a rozšiřovat o ložnici/pracovnu. Ta je ze dvou stran průchozí, závěsy po obvodě zajišťují intimitu. Druhá polovina bytu patří dětskému pokoji a koupelně. Podlažní plocha dětského pokoje není úplně velkorysá, ale tuto nevýhodu dostatečně kompenzuje patro na spaní schované nad kumbálem. Okénko u postele slouží pro lepší cirkulaci vzduchu ale i komunikaci s ostatními členy rodiny „dole“. Koupelna je minimalistická, divoce probouraná tak, aby se do ní vešlo vše potřebné pro mladou rodinu. Lehkým překvapením při vstupu do bytu může být úplná absence stropních světel – jedinou výjimkou je lustr nad jídelním stolem. Všechna ostatní světla jsou zakomponována v nábytku, světelný zdroj není vidět a jeho intenzita se přizpůsobuje denní či noční době. Tak často podceňované osvětlení bylo v tomto bytě voleno s velkou citlivostí, s velkou iniciativou majitelů a výsledná atmosféra je v každé roční období i denní dobu příjemná.