Národní technické muzeum touto výstavou připomíná světový význam českého barokního architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla, který byl po dlouhou dobu opomenut a teprve v posledních sto letech je znovu objevován. Výstava, která vznikla za finanční podpory Ministerstva kultury, byla otevřena 7. 12. 2023, v den 300. výročí Santiniho úmrtí. Výstavu připravil tým specialistů z Univerzity Karlovy (Jakub Bachtík, Richard Biegel, Petr Macek) a z Masarykovy univerzity v Brně (Jiří Kroupa) ve spolupráci kurátorů z NTM (Martin Ebel, Lukáš Hejný, Martin Šámal a Karel Ksandr).
Jan Blažej Santini je jedním z nejznámějších barokních architektů, jehož jméno dnes znají i lidé, kterým je baroko celkem cizí. Obklopuje ho spousta mýtů. Výstava se pokouší postavit santiniovský příběh zpátky na zem, aniž by ho ale zbavila jeho kouzla. „Nešlo nám o santiniovskou revoluci. Snažíme se ale povědomí o Santinim doplnit o několik nových pohledů, které možná leckterého návštěvníka překvapí,“ vysvětlil jeden z autorů výstavy Richard Biegel. Výstava se nesnaží vyprávět ucelený příběh Santiniho života a díla, ale nabízí tematická zastavení, která dávají nápovědu, jak Santiniho architektuře rozumět. Návštěvníci se dozvědí, odkud Santini čerpal nápady, jak dokázal své vize přizpůsobovat podmínkám dobového stavitelství nebo jaká asi byla jeho pracovní metoda. Výstava návštěvníkům dává nové podněty pro zamýšlení nad životem i tvorbou tohoto geniálního architekta.
Toho, aby návštěvníci výstavy mohli ve výstavě nezaměnitelnou atmosféru Santiniho staveb přímo zažít se podařilo docílit za pomoci architektonického řešení Daniela Dvořáka a Karla Kuta, grafiky Jáchyma Šerých a především díky fotografiím Martina Micky. Santiniho dílo je představeno na modelech, dobových plánech a kresbách a pro přiblížení Santiniho tvůrčího postupu je využita speciální animace.
Návštěvníci výstavy mají jedinečnou příležitost vidět originály Santiniho plánů zapůjčené z klášterů Melk, Zwettl, Rajhrad, z Moravské galerie, Národního archivu, Archivu Pražského hradu a Státního oblastního archivu v Plzni. Vzhledem k citlivosti původního materiálu jsou vždy vystaveny pouze na omezenou dobu. Reprodukce všech plánů pak jsou v prostorách výstavy k vidění po celou dobu jejího trvání. Kromě zápůjček řady exponátů z jiných kulturních institucí je výstava doplněna modely Santiniho staveb, které pro ni byly nově zhotoveny.

Výstava je instalována ve výstavním sále hlavní budovy NTM, přístupném ze vstupní haly budovy.
Sál je obdélníkového tvaru o rozměrech 25090 mm x 10160 mm a výšce 4970 mm. (plocha cca 250 m2).

Prostor je členěný v souladu s libretem paneláží na jednotlivé oddíly. Panely jsou půdorysně tvarované
do oblouků a jsou buď volně stojící nebo sestavené do skupin. Horní hrana panelů není horizontální nýbrž sešikmená. Různé výšky panelů, jejich vrchní hrany tvořící sešikmené oblouky a prostorová kompozice vytváří dojem vyabstrahované minimalistické esence architektonického jazyka Santiniho.
Podtrhuje to i vložená podlaha v celé ploše sálu potažená textilní vrstvou ve struktuře starého papíru originálních plánů se zvětšeninou půdorysu sakrální stavby v centrálním prostoru výstavy.
Architektonické modely a další 3D exponáty jsou instalovány jednotlivě na soklech a doplňují prostorově kompozice panelů. Na levé straně při vstupu do sálu je umístěn kabinet plánů navržený jako uzavřený prostor včetně stropního záklopu. Podobně je řešené i kino umístěné diagonálně v pravém zadním rohu sálu.

Kompozice expozice členěné na jednotlivé obsahové sekce umožňuje jak lineární, byť prostorově meandrující průchod sledující řazení jednotlivých témat, tak volné toulání se světem Santininiho spojené s objevováním vztahů aspektů jeho díla podpořené kompozicí průhledů a mikroprostorů expozice.
Expozice je bezbariérová.

Obvodové panely (podél stěn) a segmentové panely v prostoru jsou polepeny velkoplošným tiskem ve formě textury papíru starých plánů s obrazovou a textovou grafikou (viz grafický návrh – samostatná součást projektu) v kombinaci s výmalbou (kabinet plánů, kino). Součástí grafického řešení je i pochozí textilní potah vložené podlahy s malbou nebo potiskem textury papíru starých plánů a s kopií plánu půdorysu kaple
na Zelené hoře (Žďár n. S.). Obrazové a foto reprodukce, faksimilie a texty osazené na stěnách panelů jsou zahrnuty do řešení instalace exponátů.