Zahrada Květnice je součástí komplexu zahrad vrchu Petřína, realizovaných dle návrhu kolektivu Josefa Kumpána a Bohuslava Fuchse. Bezprostředně navazuje na Růžový sad. Prostor Květnice byl založen v letech 1935-1937 dle návrhu zahradního architekta Zdeňka Profouse jako sbírková zahrada s druhově pestrou skladbou trvalek a cibulovin podle různých stanovišť. V průběhu let se původní charakter zahrady setřel chaotickou dosadbou bez respektování původních výsadeb, navážkami nesourodých povrchů v trasách stávajících chodníků, původní jezírko se sochami Vodníka a víly Rusalky (Vilím Amort) se rozpadlo. Mobiliář zůstal zachován ve fragmentu a jen minimálně udržován. Cílem projektu bylo obnovit sbírkovou zahradu s pravidelným rastem původních cest, funkčním jezírkem a mobiliářem. Cestní síť byla obnovena s využitím původního materiálu, jezírko znovu postaveno a vybaveno cirkulací vody, mobiliář byl repasován a doplněn o nové kusy. Výsadby byly obnoveny v původním duchu s využitím historických materiálů.

Projekt tvoří pět objektů.
V rámci přípravy území byly rozebrány kamenné obruby chodníků a zbytky zpevněných ploch, odstraněny vrstvy navážek, rozebráno kamenné schodiště, demontován mobiliář, vybouráno jezírko a odstraněny dřeviny ve špatném stavu nebo kompozičně nevhodné. Cenné trvalky byly založeny, vhodné přesazeny na jiná stanoviště, nepoužitelné druhy byly odstraněny.
V rámci venkovních úprav byla nově vytyčena cestní síť, na obruby byly použity stávající nalezené kameny doplněné o chybějící kusy. Povrch chodníků je mlatový, kolem jezírka byla obnovena kamenná dlažba, znovu složeno bylo kamenné schodiště. Nad svahem podél východní cesty bylo instalováno oplocení z tahokovu. Jezírko bylo obnoveno v původním půdorysu jako monolitická bezespárá železobetonová vana na podkladním betonu. Bylo opatřeno technologií cirkulace vody. Instalovány były i podstavce pro sochy Rusalky a Vodníka a uvažuje se o zajištění replik těchto soch. V rámci zahrady byla rozvedena závlaha. Původní mobiliář był opraven a doplněn o nově vyrobené kusy.
Vegetační úpravy byly navrženy v souladu s podobou zahrady v letech jejího založení. Podkladem byly dobové fotografie a získané seznamy rostlinného materiálu a jejich přepisy. Jednotlivá stanoviště - záhony byly identifikována podle zachovaných druhů a doplněny o chybějící druhy.