Šance prošlapat cestu kinetických staveb a jejich konstrukční magie o trochu dál k obzoru mě naprosto nadchla. Díky osvícenému investorovi se k tomu naskytla geniální příležitost na zámku Radíč .

Bez velkýho zaváhání jsme pro předobraz sáhli do klasickýho římskýho stavebního repertoáru. Osmiboký základ sloupové konstrukce je reminiscencí na chrám Vesty, který kdysi stával na Forum Romanum.

My jsme ale od mramoru přešli ke dřevu. Ale nejen to. Nesnažili jsme se jen slepě držet vzoru. Naopak. Místo nevyhnutelný posvátnosti jsme přešli k hravý kinetičnosti a pavilonu jsme tak dali možnost proměny do řady poloh. K základní osmiboké formě jsme přidali vrstvu pohyblivých panelů, které kryjí jak stavbu, tak i diváky před nepřízní počasí a zároveň nabízejí příležitosti moderovat vnitřní klima a atmosféru pavilonu; od vysokého a bohatě prosluněného až do stavu uzavřenosti a vydělení se v prostoru.

Základní konstrukci tvoří síť prvků, která v sobě váže to, čemu říkáme „božská jiskra“. Vnímám to jako určitej impulz, kterej formuje magický ovzduší intenzivní architektury. Tenhle impulz se mihnul kolem nás, ulpěl na našich plachtách a dovolil nám něco ze své podstaty zaklít i do tohodle pavilonu.

Většina diváků z vývoje soudobé evropské architektury pozvolna propadá zoufalství. Tak častá nebetyčná nuda vývojového proudu je totiž až zarážející. Vědomí, že architektura, de facto, dopadla na dno mnoha tisíciletého vývoje a nedaří se jí se od něj odlepit, nás vede k intenzivní snaze uvolnit pro architekturu právě tuhle božskou jiskru. Pevně doufáme, že se nám povedlo vyslat signál, který dává naději v magickou budoucnost architektury, kde se skloubí klasické prvky s odvážným a inovativním přístupem ke konstrukci.

Osmiboký kinetický pavilon vychází z geometrie dvou přes sebe se překrývajících čtverců. Je to logická konstrukce kruhu, dobře dělitelná na 8 nebo 16 segmentů. To se pak promítá do spárořezu podlahy, počtu sloupů i konstrukce věnce a střechy. Předlohou pro konstrukci a proporce byl chrám Herkula Viktora v Římě, stojící nedaleko Tibery, který všichni dobře známe a obdivujeme pro jeho antickou dokonalou krásu.

Účelem nebylo zkonstruovat banální přístřešek, ale dát pavilonu sváteční zámeckou atmosféru. Sloupy jsou průhledné, stejně tak i střecha, vše má jemnou nevšední tektoniku a navíc je vše vyrobeno z dřeva. Hmotu doplňuje 16 zvedacích stínících panelů. Stavba je schopná stínit, ale také rozkvést jako květina. Mechanika, která umožňuje zvedání na dálku řízených stínících lopatek, je velmi efektní. Při akcích se jedná o moment, na který se všichni těší.

Ptáte se, co dodává stabilitu této filigránské konstrukci? Je to čtveřice vetknutých ocelových sloupů schovaná uvnitř těch dřevěných, sahající jen do výšky 2 m. Zde je již dostatečná podchozí výška pro systém ocelových lan, která přenáší tuhost ze země přes sloupy do věnce stavby. Tím je zajištěna tuhost stavby ve vodorovném směru. Kruhový věnec je v podstatě trojboký prostorový vazník, na kterém leží do středu sbíhající se krokve, vzepřené uprostřed spínadlem. Všechno je pečlivě navržené a spočítané geniálním konstruktérem Zbyňkem Šrůtkem, který uznává jedinou filozofii: co si nakreslím, to si taky postavím. Proto altán také dodal na klíč.