Investorovi se naskytla příležitost zrekonstruovat interiér přímo v centru města na rušné Nádražní ulici, dříve sloužící jako italská restaurace. Hned po první schůzce a provedených sondách bylo jasné, že prostor ukrývá velký potenciál.
Průzkumnými a bouracích pracemi byla objevena zachovaná traverzová valená klenba, která byla násilně schována nad sníženým novodobým podhledem. Původní myšlenka, zachovat do jisté míry podkonstrukci stávajícího pohledu, architekt investorům rychle vymluvil. Šance opravit historickou klenbu a vtisknout prostoru původní vzhled byla lákavá. Přestože majitelé zpočátku nechtěli industriální vzhled interiéru, podařilo se prakticky přes noc kompletně změnit koncept návrhu. Je zapotřebí ocenit jejich přístup, kdy se vzdali komfortního a osvědčeného řešení ve prospěch zachování historických hodnot.

Puristicky lazené stavební práce prakticky očistily celý interiér na původní nosnou konstrukci. Po očištění všech omítkovin vykazovala klenba, vlivem blízké tramvajové dráhy, lokální praskliny. Statikem byl zvolen tradiční postup vysprávky závěrných klenáků, a to s použitím malty a dubových klínů. Části zdiva za barem, které po odstranění omítky nevykazovaly pohledové parametry, byly doplněny dvoucentimetrovými pásky z nařezaných recyklovaných cihel. Elektroinstalaci nebylo zapotřebí zasekávat do nesmyslných podomítkových drážek, a tak byla přirozeně přiznána. Dotváří ji na míru provedené kubistické koše jako stínidla osvětlení z komaxitované stavební oceli. Kabeláž k jednotlivým lampám byla záměrně svěšena. Černá barva zde kontrastuje s červenooranžovým cihlovým pozadím. Roxor a cihla patří s nadsázkou k Ostravě jako kámen k pražskému Karlovu mostu, a to značí, že architekt přirozeně zachoval génius loci a dále s ním opatrně pracoval.
Stavební žebírková ocel (slangově roxor), jako odkaz na průmyslovou historii Ostravy, se zde objevuje také v nenápadných detailech, jako například madlo v sedací okenní nice, podnožích stolů nebo v policovém systému. Z původního konceptu se začlenily zjemňující vegetační prvky v podobě obkladů z mechů, květináčové výsadby z kapradin nebo věšáků na oblečení ve tvaru stromů. Spojujícím článkem racionálního industriálního období a úniku do přírody (lesa) se staly originální hodiny, které si zručný investor, silně ovlivněný touto změnou, vytvořil sám. Racionálnost a jednoduchost prostoru umocňuje betonová podlaha spolu s cementovým štukem na stěnách, který je zjemňujícím článkem celého interiéru.