Hlavní myšlenkou projektu byla záchrana unikátní kamenné hrobky rodiny Brass na místním hřbitově v Dolním Podluží, na p.p.č. 2042/3 a 2042/6 v k.ú. Dolní Podluží, v okrese Děčín, v Ústeckém kraji. Hrobka byla navržena architektem Viktorem Luntzem, který byl od roku 1885 profesorem na Technické univerzitě ve Vídni a od roku 1891 byl profesorem na speciální škole architektury Akademie výtvarného umění ve Vídni. Mezi jím navrhované stavby patří mimo jiné také kostel Svatého Františka z Asissi ve Vídni nebo kostel Minoritů ve Vídni. Je zcela unikátní, že na hřbitově v Dolním Podluží se nachází památka, která byla realizována podle návrhu takto významného architekta.
Továrnická rodina Brassů, která v druhé polovině 18. století působila na Moravě, zakoupila v srpnu 1872 v Dolním Podluží objekt čp. 31 a zřídila zde svou pobočku, kterou Wilhelm Brass svěřil obchodně nadanému Gustavu Brassovi. Gustav Brass si v Dolním Podluží našel manželku – Bertu Elisabeth - dceru místního továrníka Antona Richtera. Z manželství se Brassům narodily dvě dcery a syn Paul, který v osmnácti letech zemřel (27. 4. 1893) v Litoměřicích jako gymnazista. V hrobce vybudované Gustavem Brassem byly pochováni Paul Brass (1.8. 1875 – 27.4. 1893) zemřelý v 18 letech, jeho manželka Berta Elisabeth Brass (20.6. 1852 – 28.12. 1912) zemřelá v 60 letech a Gustav Brass (23.3. 1851 – 14.7. 1922) zemřelý v 71 letech.
Realizovanou obnovou byla hrobka po dlouhých desetiletích jejího chátrání zachráněna pro další generace. Obec jako investor dále intenzivně pokračuje v její obnově, a to obnovou venkovního schodiště, kamenné terasy, restaurováním dochovaného kovového lustru nebo obnovou dochovaného cínového sarkofágu. Veškeré úsilí směřuje k dokončení veškeré obnovy v roce 2023, kdy hrobka slaví výročí 130 let od jejího vzniku…

Objekt hrobky rodiny Brass má podobu mauzolea a architektonickou formu neogotické kaple. Jedná se o přízemní objekt na čtvercovém půdorysu, situovaný hlavní vstupní fasádou k východu. Čtyři fasády jsou členěny soklem, římsami a středovými obdélnými rizality, zakončenými strmými štíty. Nároží objektu hrobky jsou zdůrazněna diagonálně situovanými opěrnými pilíři s fiálami. Osmiboká stanová střecha hrobky je ukončena osmibokou věžičkou s arkádovou lucernou a strmou stanovou střechou.

Objekt hrobky je postaven převážně z masivních kamenných pískovcových kvádrů, které tvoří hlavní konstrukci obvodových stěn, ale též střešní krytinu a věžičku. Jednoprostorový interiér hrobky se sníženou úrovní podlahy je zastropen vysokou kopulovitou klenbou tvořenou z cihelného omítaného zdiva, podepřenou kamennými profilovanými žebry a zakončenou kamennou vrcholovou kružbou tvořící podnož věžičky. Stěny interiéru jsou členěny přízemními slepými arkádami s hrotitými oblouky a černými mramorovými sloupky.
V ose hlavní východní fasády je situován vysoký hrotitý portál s bohatou profilací a kružbou, vstupními dvoukřídlými dřevěnými dveřmi a pamětním nápisem rodiny a datací 1893, boční jižní a severní fasády jsou opatřeny hrotitými okny, západní stěna plochého rizalitu je opatřena jen slepou vnitřní okenní nikou. Vnější fasády, střecha, věž i interiér objektu hrobky jsou opatřeny architektonickou kamenosochařskou plastickou výzdobou v neogotickém stylu.