Původně sedmipokojový byt v posledním patře byl po roce 1948 necitlivě rozdělen na několik menších bytů s nedostatečným zázemím a celý prostor tím byl odsouzen k postupnému vybydlování.

Adaptace prostoru na jeden velký byt umožnila spojit komfortní užívání s obnovením původního charakteru interiéru s výhledy na moře červených střech v blízkosti Staroměstského náměstí.

Dispozice nového bytu je po odstranění rušivých stavebních nánosů blízká původní podobě. Jedná se o trojtakt s pokoji s dřevěnými trámovými stropy po stranách klenuté střední chodby, která ústí do krátké dřevěné pavlače, ze které jsou zpřístupněné místnosti zázemí.

Denní část s rodinným pokojem a kuchyní obrácenou do dvora je nejblíže vchodu. Kuchyně, jak tomu bývalo dříve, je samostatnou místností, ale spojení s pokojem je posíleno natolik, že spojuje prostor do jednoho funkčního celku.

Klidnější část bytu s ložnicemi – hlavní ložnice a dívčí, chlapecký a dětský pokoj – je dál od vchodu. Hlavní ložnice je orientovaná do klidného dvora a od střední chodby ji akusticky i pohledově chrání komorní předprostor s vlastní toaletou. Do koupelny se vstupuje z prosvětlené pavlače otevřenou částí s umyvadly a navazující část s vanou a sprchovým koutem je uzavřena v prostorné místnosti

Byt je vybaven komorou a technickou místností. Dispozice je navržena s ohledem pro případ potřeby bezbariérového užívání.

Původní architektonické prvky byly buď zachovány, obnoveny nebo nahrazeny replikami. Nově vkládané prvky interiéru jsou charakteristické jednoduchostí a střídmou barevností, s cílem zdůraznit dochované historické prostředí, aniž by ho přehlušily. Stěnové vestavby kuchyně, hlavní ložnice a zázemí jsou bílé, tvarově prosté a do historického kontextu vstupují nekonfliktně s pokorou.

Vybavení pokojů bylo navrženo ve spolupráci s budoucími obyvateli. Téma, které koncepčně propojuje dívčí, chlapecký a dětský pokoj, je skříňová sestava s postelí a stolem u jedné z dlouhých stěn. Sestavy mají charakter vyskládání ze solitérních kusů, což odpovídá dřívější skladbě nábytku a historickému prostředí domu. Tento koncept navíc umožňuje přeskládání (či odstěhování) jednotlivých kusů, což je u dětských a individuálních pokojů vhodné. Protější zdi zůstávají volné a připravené pro individuální ztvárnění – plakáty, zrcadla ap.

Zatímco konstrukce stěn a stropů byly v dobrém technickém stavu, většina původních historických prvků v interiéru se nedochovala a zbylé prvky byly neopravitelné. Špaletová okna, dveře, podlahové krytiny zůstaly sice z větší části dochovány, ale jejich stav neumožnil repasi a bylo třeba vyrobit řemeslné repliky. To se týkalo i malebné dřevěné pavlače na konci dispozice, která byla v havarijním stavu.

Technické řešení je úsporné a efektivní. Byt je vytápěn a chlazen pomocí trubního rozvodu v podlahách a podhledech stropů. Zdrojem tepla je plynový kondenzační kotel, zdrojem chladu je elektrická chladící jednotka tepelného čerpadla. Chlazené stropní podhledy umožňují dosáhnout velmi příjemného vnitřního prostředí v letních vedrech. Pro snížení tepelných ztrát obálkou objektu byly provedeny repliky špaletových oken v konfiguraci jednosklo-dvojsklo.

Zhotovena byla akustická opaření pro snížení prostupu hluku ze sousedních bytů i z vnějšího prostoru.

Okna historických domů bývají relativně malá, osvětlenost pokojů denním světlem je zřídkakdy dostatečná. Proto jsme navrhli stěny a stropy čistě bílé. Ze stínících prvků jsou nejvhodnější závěsy, které lze nejsnáze plně rozhrnout a získat tak co nejvíce světla. Látky závěsů jsou zatmívací. V kuchyni a koupelně jsou ve špaletových oknech rolety, jejichž bílá látka rovnoměrně rozptyluje světlo po místnosti a zabraňuje vhlížení zvenku.