Mezi řešené interiéry patří dvě expozice, víceúčelový sál, studovna, kanceláře archeologů s digitální laboratoří a rekonstruované vstupní foyer v původním objektu muzea.

Expozice „Příběh Konstantina a Metoděje“ tematicky navazuje na stávající expozici „Velká Morava“, která je situována v původním objektu. I přesto, že obě expozice jsou zaměřeny na stejnou dějinnou epochu, výrazně se svým ztvárněním odlišují. Zatímco veškeré dostupné artefakty jsou již prezentovány ve starší expozici, nově vybudovaná výstava je výrazně pojednána pomocí audiovizuálních technologií a současně bez vystavení jediného sbírkového artefaktu. Tematicky se zaměřuje přímo na životní pouť klíčových osobností Velké Moravy - Konstantina a Metoděje. Jako inspirační předobraz architektonického ztvárnění posloužil motiv knihy. Kniha jako symbolický nositel písma, vzdělanosti a náboženské liturgie, kterou Konstantin s Metodějem zprostředkovali lidem na Velké Moravě, v pro ně srozumitelném jazyce, staroslověnštině. Abstrahované tvarosloví rozevřené knihy se propisuje do tvaru centrálního pavilonu, který svými nepravidelnými oblouky definuje prostor.

Expozice „Pravěk Uherskohradištska“ se zaměřuje na život v regionu od nejstarších doložených důkazů osídlení. Pro tuto expozici bylo v depozitářích muzea k dispozici velké množství artefaktů, které jsou hojně prezentovány. Výstava je rozdělena na dvě části. Úvodní haptická stezka, je vsazena do potemnělého tunelu, kde se návštěvník řídí svými dotykovými smysly. Prochází téměř po tmě, a přitom se dotýká replik předmětů, přičemž se je pokouší rozpoznat. Po projití tunelem návštěvník vstupuje do druhé části expozice. Zde postupně postupuje po proudu času od nejstaršího paleolitu, přes následující dějinné epochy až po 4. století n.l. V postupném osídlování území hrála významnou geografickou roli řeka Morava. Její změny toku, záplavy a brody zásadně ovlivňovaly povahu života v regionu. Vliv proudící řeky je propsán do architektonického ztvárnění navržené dispozice. Prostor sálu je rozdělen vloženými zaoblenými stěnami, které člení prostor do pomyslných říčních meandrů. Pohyb návštěvníků je v labyrintu stěn organizován plynule jako by je unášel tok řeky. Určitá syrovost a náročnost života v končícím období pravěku a současně i starověku se propisuje prostřednictvím použitých materiálů do samotné expozice. Stěny jsou provedeny z přírodního surového železa s ponechanými viditelnými okujemi a následně opatřeny ochranným nátěrem.

Hmota centrálního pavilonu expozice „Příběh Konstantina a Metoděje“ je odlehčena o dutiny vnitřních prostorů. Dutina kruhového půdorysu prezentuje místo staroslovanských náboženských rituálů tzv. kůliště. Centrálně umístěná dutina obdélníkového tvaru, do které je návštěvník přiváděn vnitřním tunelem, je volnou kopií kaple z kláštera sv. Nauma z Ohridu, v Makedonii. Sv. Naum, významný učenec a žák moravských věrozvěstů do Makedonie přinesl písmo společně s jejich učením. Světec se stává ústřední postavou, jež pomocí audiovizuálních prostředků popisuje situaci na Velké Moravě, vyhnání žáků a následné životní osudy „Sedmipočetníků“. Stěny kaple z Barrisolové fólie jsou potištěny upravenými fotografiemi fresek skutečné kaple. Na dvě stěny jsou zpětnou projekcí promítány animace. Ty se při vstupu návštěvníků aktivují a překvapivě se tak statické vyobrazení fresek proměňuje v rozpohybovanou animaci se šesti příběhy. Meziprostor pavilonu slouží pro veškeré rozvody AV technologií a servisní prostor. Zakřivený obvodový plášť pavilonu slouží k prezentaci tematicky uspořádaných kapitol ze života věrozvěstů. Toto opláštění je provedeno z vypnuté polotransparentní podsvětlené fólie, graficky připomínající pergamen.

Světelná atmosféra obou expozic je výrazně utlumená, dává tak více vyniknout prezentované grafice a předmětům. V případe expozice „Pravěk Uherskohradištska“ jsou předměty prezentovány v rafinovaném systému horizontálně a svisle pojatých skleněných vitrín, které jsou přímo integrovány do organicky tvarovaných kovových stěn. Příčky jsou doplněny o grafický doprovod prezentující významné nálezové lokality či artefakty. Grafický prvek vložené ortogonální sítě člení potištěné plochy stejným principem jako se postupuje při vytyčování zájmové plochy během samotného archeologického průzkumu v terénu. Horizontální vitríny mají v sobě integrovány dotykové ovládací displeje, které nahrazují klasické tištěné popisky. Po dotyku a aktivaci displeje je konkrétní zvolená oblast s artefakty světelně rozjasněna a na displeji se zobrazí veškeré informace k daným předmětům. Grafické rozhraní umožňuje obsahovou náplň doplnit o řadu fotografií, schémat, videí či dalších textů. Tímto způsobem je možné zobrazovat informace o každém z vystavených předmětů.

Vzhledem k včasnému řešení návrhu interiérů bylo možné ovlivnit podobu sálů právě budovaného muzea co do dispozice, tak materiálového řešení. Došlo k ponechání obvodových stěn v monolitickém betonu, přiznání rozvodů VZT atp.