Rekonstrukce nevelkého bytu v památkově chráněné části Zlína měla vyústit v pohodlné bydlení pro mladou rodinu a řídila se třemi principy. Prvním byla právě inspirace funkcionalistickou architekturou typickou pro Zlín, která se projevila na více úrovních. Důraz na funkčnost celku a každého detailu je zde pevně provázán s přísným požadavkem na minimalistický vzhled, přírodní materiály, světlo a celistvost prostoru. To se projevilo například v nápadu sjednotit výšky nadpraží oken s horními zárubněmi všech dveří, použitím překližky jako sjednocujícího hlavního materiálu či snahou o propojení interiéru s velmi příjemným zeleným okolím domu. Rekonstrukce také maximálně využívá logiky původního návrhu. Obeciny představují druhou fázi baťovské výstavby bydlení pro zaměstnance, v níž rodinné domky vystřídaly obytné domy. V období druhé světové války tento krok promýšlelo vedení firmy spolu s architekty a urbanisty, proto právě zde vznikla první bytová výstavba u nás – a to ve vysokém standardu. Čtvrť Obeciny je dílem urbanisty Vladimíra Kubečky a architekta Vladimíra Karfíka. Třípatrový dům, v němž se rekonstruovaný byt nachází, pochází z druhé fáze poválečné výstavby (1962).

Druhým principem byl experiment. S materiály, postupy, kombinacemi, nápady. Jeho cílem bylo vyzkoušet si na vlastním bydlení to, co pak bude možné v případě úspěchu aplikovat v dalších zakázkách (autor rekonstrukce je zároveň investorem). Motivací bylo uplatňování požadavku udržitelnosti a recyklace, snížení nákladů a lepší výtvarné řešení. Tento princip vedl například k inovativnímu použití nátěru za kuchyňskou linkou či namísto podlahových lišt nebo k upcyklaci cihel z bouraných příček na obklady stěn, které jsou zároveň odkazem na cihlové fasády charakteristické pro baťovskou architekturu.

Třetím principem pak bylo propojení architektury, místního designu a umění. Architektonické řešení proto od počátku komunikuje jak s obrazy Lenky Výmolové, tak s produkty, jako jsou židle TON, svítidla Bomma SOAP či podnože stolů Master&Master. Obrazy, jež dodávají interiéru duchovní rozměr, zkoumají téma domova a reflektují krajinu Valašska a Slovácka.

V původně třípokojovém bytě o rozloze 68 m² byly učiněny stavební zásahy jako je bourání příček oddělujících kuchyň od obývacího pokoje a zrušení úklidové komory. Zároveň bylo v rámci modernizace nutné stavebně oddělit WC od koupelny, což v bytě daného charakteru požaduje i současná česká norma. Díky těmto zásahům se byt provzdušnil a otevřel, ovšem při zachování dvou oddělených ložnic, a zároveň začal odpovídat požadavkům na vysoký standard současného bydlení. Snaha o prostorovou scelenost vedla také k rozhodnutí o sjednocení všech nadpraží v bytě na jednotnou výšku 2300 mm.

V rodinném prostoru a v ložnici se nachází obklad z pásků nařezaných starých cihel. Znovu použitý materiál z bouraných konstrukcí nejen že přispívá k udržitelnosti, ale je také poctou cihlovým fasádám funkcionalistického Zlína. V koupelně je použit jednoduchý bílý keramický obklad o hraně 100 mm. Díky kombinaci s šedou spárou vznikl výrazný geometrický dekor. Na podlahu koupelny byla použita voděodolná stěrka v šedém odstínu beze spár, aby tento výtvarný prvek nenarušovala. Na ostatních podlahách jsou použity třívrstvé dubové vlysy. Stěna u kuchyňské linky byla nalakována odolným transparentním lakem tak, aby nijak vizuálně nerušila cihlový obklad a další prvky obytného prostoru. Stejným způsobem jsou vytvořeny podlahové lišty. Toto výtvarně čisté řešení nahrazuje nákladné lišty podomítkové. Kuchyně je stejně jako nábytek v celém bytě vyrobena z březové překližky. Tento materiál je ekologičtější a levnější než masiv a dává vyniknout řemeslným detailům jako jsou vyfrézované chytky, zkosení hran a podobně. Jednotlivé funkce/místnosti jsou rozlišeny různou povrchovou úpravou (bílý, transparentní či modrý lak). Překližka je použita i na okenní parapety, neboť umožnila vizuálně čisté řešení tam, kde klasické parapety „s nosem" nevyhovovaly. V chodbičce spojující rodinný prostor s hlavní ložnicí se našlo místo jako pro úklidovou skříň, tak pro knihovnu.

Princip modularity je uplatněn u zasunovacího jídelního stolu, který může obsloužit dva až čtyři stolovníky, či u zásuvné stěny oddělující hlavní ložnici od rodinného prostoru. Snaha o propojení bytu se zelení exteriéru vedla k použití oken od SCHS Stolárny ze Svatého Štěpána, která mají slícované okenní rámy s rámy dovírky a působí velmi čistě. Řada zapuštěných truhlíků s pokojovými rostlinami za kuchyňským ostrůvkem vytváří vizuální bariéru mezi posezením v obývací části a pracovním nepořádkem v kuchyni.

Náklady: 1 700 000 Kč