Vizuální koncept stojí na jednoduchosti kontrastu mezi starým a novým, černým a bílým. Výstava se musela vyrovnat s nevyzpytatelnou členitostí domu, původně součástí barokního opevnění města. Bludiště různě rozlehlých a vysokých místností protínaných schodišti tvůrci zpřehlednili jasnými hranicemi mezi historickým domem a výstavními prvky.

V zásadě platí, že co je nové, to je černé. Temná barva evokuje neradostný průběh Komenského života (emigrace, zničení životního díla při požáru, rodinné tragédie), a vytváří kontrast s historickou budovou Muzea, která je ponechána v bílé barvě. Do výstavy vstupujeme černým tunelem a kráčíme jeho vnitřkem kolem zastávek (bílých kójí vystupujících po obou jeho stranách), které nemapují Komenského život chronologicky, ale věnují se jeho celkovému odkazu, kontextu doby, významu jeho myšlenek pro lidstvo. Součástí jsou i interaktivní prvky pro děti a dospělé. Nejdramatičtějším místem této části výstavy je audio-vizuální instalace zobrazující požár v Lešně. Tvůrci využili historický mandl, který musel v prostoru zůstat, coby projekční plochu požáru města, umístili do něj ohořelé knihy a celému prostoru přidali na rozměru umístěním velkoplošného zrcadla.

První části expozice se věnuje Komenského životu, druhá se naopak soustředí na Komenského vztah k víře. V původní obranné věži je tak umístěna expozice o Komenského nejznámější knize „Labyrint světa a Ráj srdce.“ Černé místnosti vévodí bílý 3D model Labyrintu světa, vytvořený na základě Komenského nákresů. Na model se ze čtyř projektorů promítají výjevy z knihy: cesta Poutníka, kterému se Město (Svět) na první pohled jeví jako krásné, ale při bližším pohledu rozeznává všechnu jeho bídu. Vysvobození najde ve svém Srdci, kde k němu promluví Bůh.

V poslední části výstavy může návštěvník upokojit svou „skoro bezednou hlubinu lidské mysli.“ Tvůrci ji věnovali Komenského myšlenkám a dílu. Část věnovaná knihám se dělí na tři propojené místnosti zasvěcené jeho pedagogickému, teologickému a filozofickému dílu. Knih se týká také odbočka do „tiskařské dílny“, kde si návštěvník může sám vysázet vlastní tisk na pohlednici nebo záložku do knihy. Poslední část je pak věnována myslitelovu odkazu; ukazuje různé interpretace jeho díla či jak se Komenský otiskl v humoru. Časová rovina budoucnosti se tu odlišuje i vizuálně – ocitáme se v prostředí s futuristicky kovovými obklady, kde nad hlavou vidíme model Sluneční soustavy i s planetkou „Komensky“ objevenou v roce 1970.

Do interiéru historické budovy Muzea jsou vloženy prvky expozice. Většina je koncipována z dřevěných deskových materiálů. Výjimkou je zaklenutý tunel, který je vyroben ze sádrokartonu.
Stávající stěny prostor jsou ošetřeny proti vlhkosti a nově vymalovány. Vytápění je provedeno přiznanými designovými otopnými tělesy. Kompletně nové jsou pak elektroinstalace.