Hlavní myšlenkou projektu byla záchrana dlouhodobě chátrající kulturní památky a její využití pro potřeby muzea.
Areál bývalého vrchnostenského sídla se dochoval prakticky kompletní, i když se nevyhnul nešetrným zásahům, demolicím a zástavbě. Zatímco renesanční tvrz již dříve prošla rekonstrukcí, hospodářský dvůr desítky let chátral.
Vrchnostenský dvůr v Rymicích vlastnili od roku 1651 olomoučtí jezuité, a to až do roku 1773, kdy byl řád zrušen. Do období 18. století můžeme klást barokní výstavbu současného hospodářského dvora, který tvoří trojice křídel spojených do půdorysu písmene U. Další výraznější stavební změny nastaly až během druhé poloviny 19. století, tehdy bylo křídlo C prodlouženo a rozšířeno a všechny trakty nadstavěny o půdní polopatro. Do stejné doby jsou datovány i dva průjezdné rizality při vnějších fasádách křídel A a C. Od druhé poloviny 20. století celý dvůr, včetně konírny, která jej uzavírá, užívalo zemědělské družstvo. Křídla A a C sloužila jako kravín, křídlo B pro skladování. Začátkem 80. let 20. století se zde uvažovalo o vybudování muzea zemědělství. V letech 1987–1989 byly objekty staticky zajištěny, zahájenou rekonstrukci však přerušila sametová revoluce a areál byl ponechán svému osudu. V září 2015 se zřítila část střechy na křídle B a přikročilo se k vypracování investičního záměru na revitalizaci hospodářského dvora. Následně muzeum uspělo s žádostí o dotaci a práce mohly začít.
Stavebně historický průzkum doporučil pro obnovu objektu jeho podobu z konce 19. století. Cílový vzhled byl navržen tak, aby zůstaly zachovány hodnotné detaily (profilované římsy, niky, větrací otvory na půdu, rizalit u průjezdu, barokní železné mříže) a nové se provedly v historizujícím duchu.
Umístění nových provozů respektuje stávající dispoziční dělení objektu a vestavby jsou jen minimální. Nacházejí se zde dva depozitáře (archeologický a etnografický), expozice se zázemím pro návštěvníky a pokladnou, konzervátorská dílna a kanceláře se zázemím pro personál. Vybudováním depozitářů se vyřešil kritický problém s nedostatkem místa pro uložení rozsáhlého sbírkového fondu.
Proměna budovy byla výrazná. Světlou fasádu oživila tyrkysová barva oken a dveří, podle barvy na několika nalezených výplních, půdní větrací otvory z cihel a červená střecha z bobrovek. Ve dvoře upoutají repliky dřevěných schodišť na půdu. Vzniklo zde atraktivní místo pro návštěvníky s možností využití i pro kulturní akce a workshopy.

Hospodářský dvůr se dochoval v podobě tří křídel budov spojených do tvaru „U“. Dvůr uzavírá novodobý objekt konírny, který nebyl součástí revitalizace. (Rekonstrukce tohoto objektu bude zahájena v 8/2023). Dva rovnoběžné trakty byly naposledy využívané jako kravín, příčné křídlo jako obytný a skladovací prostor. Trakty mají jedno nadzemní podlaží a půdní polopatro. Příčné křídlo je částečně podsklepeno.
Při rekonstrukci bylo nutné zohlednit skutečnost, že objekty jsou kulturní památkou.
Prvním krokem při realizaci stavebních prací bylo provedení statického zabezpečení objektů, bouracích prací uvnitř objektů, dále výměna části krovu a položení nové střešní krytiny. Na tyto práce navázalo vybudování inženýrských sítí a nezbytného venkovního technického vybavení pro zajištění bezpečnosti a provozu objektu. Dále byly osazeny nové výplně otvorů, provedeny vnitřní rozvody technologií, vnitřní a venkovní omítky, podlahy, ZTI, komunikace, parkoviště pro návštěvníky, terénní a sadové úpravy. Objekt byl vybaven zařízením, které přispěje k ochraně sbírkových předmětů a vybavení – stabilním hasicím zařízením (sprinklery), zabezpečovací a požární signalizací.
Areál je řešen jako bezbariérový (kromě technických místností v 1. PP a 2. NP).

Použité technologie a materiály:
Statické zajištění (mikropiloty, ztužení helikální výztuží), sanace krovů vč. ztužujícího věnce, IGLÚ tvarovky pro zdvojené odvětrávané podlahy, nucené větrání pomocí VZT, stabilní hasicí zařízení, pojízdný regálový systém.
Materiály – dřevo, cihla, kámen, kov, plasty

zastavěná plocha 1819 m2
obestavěný prostor 16566,5 m3