Nevšední rekonstrukce klasicistního činžovního domu v historickém centru Prahy určená ke svému původnímu účelu.

Obnovou domu v Havelské ulici se autoři ze studia Qarta Architektura zabývali devět let. Příběh této pozoruhodné stavby sahá až do doby románské, jeho pokračování proto vyžadovalo nanejvýš citlivý přístup podložený komplexním studiem souvislostí. Dům se nachází v Pražské památkové rezervaci a je součástí dědictví UNESCO, rovněž je pod památkovou ochranou, tedy v režimu nemovitá kulturní památka.

V druhé polovině dvacátého století dům chátral, jeho záchranu umožnil teprve majitel, který stále působí v zahraničí. Zadáním bylo obnova a vrácení funkce činžovního domu, což je ve vylidňující se čtvrti, postižené „turistickým průmyslem“ a krátkodobým ubytováním, skutečným unikátem. Potomci původních majitelů si také přáli důstojnou a kvalitní obnovu rodinného stříbra.

Stávající vrstva
Detailním studiem bylo určeno, co je „nedotknutelné“, tedy nutné restaurovat intaktním způsobem. Jednalo se o fasády, výplně otvorů, truhlářské a zámečnické výrobky. V domě byly také původní omítky, keramické podlahy a dřevěné masivní podlahy (tzv. vídeňské kříže). Dále historické stropní trámy, konstrukce stropů a krovu, kamenické části jako schodiště, ostění nebo dlažby.

Nová vrstva
Obytná funkce je pro centrální část Prahy důležitá, jen díky ní tu mohou vzniknout přirozené sociální vztahy; s procesem regenerace souvisí i zachování služeb v parteru. Jednotlivá podlaží budou tedy i nadále po drobných úpravách sloužit pro bydlení, v přízemí se nachází prostory pro restauraci či hostinec. Dům byl původně koncipován jako průchozí, stejně tomu bude i nadále. Jedním ze základních pilířů renovace proto byla proměna zastřešení dvorů.

Technologie jsme do stavby integrovali tak, aby nebyly zřetelné. Jsou integrovány do částí, které nevyžadovaly invazivní zásahy a v částech nad posledním podlaží byly včleněny do nových konstrukcí. V části střešní krajiny nenarušují poetiku „krásné staré Prahy“. V průběhu rekonstrukce tohoto historického domu jsme zjistili, že proces obnovy památek vyžaduje otevřenou a konstruktivní diskusi, a to v celospolečenském kontextu. Z této širší perspektivy je zřejmé, že nové vrstvy jsou u nemovitých kulturních památek přípustné a mnohdy i nutné. Stejně jako je nezpochybnitelný fakt, že proces rekonstrukce musí být veden s respektem a podle pravidel.

Materiály 
ocelové příhradové konstrukce – obnovené zastřešení světlíku ve dvoře 
vápenné štukové omítky – exteriér celého objektu 

ocelové portály – vstupy do výtahů 

ocelové zástěny – schodišťová hala 

škrábané omítky – v prostorách celého objektu 

skleněné nadsvětlíky a příčky – v historických bytech 

železobeton – extenze stávajícího schodiště 

ocelové zábradlí – na novém schodišti 

dřevěné trámy – původní, v obnovovaných částech krovu