Dítě na cestě, ateliér v plenkách, hluboko do kapes a otázka řešení rodinného bydlení na
stole.
Rodiče nám poskytli část slunné zahrady, bývalého ovocného sadu.
Dům byl původně navržen jako dřevostavba z fošínkového systému “two by four”. Změnila to
však nabídka pomoci souseda Jury, který je zedník, a tak byl projekt následně přepracován
na zděnou stavbu. Ostatně zástavbu ve Staříči tvoří převážně zděné stavby.
Nárožní pozemek se nachází poblíž centra obce, v organizované zástavbě rodinných domů,
které zde byly vystavěny převážně v druhé polovině 20. století. Společným znakem, zejména
na protějším kopci, je zhuštěná zástavba se štíty natočenými kolmo na svažující se terén a
dodržení stavební čáry. Tyto principy se až na pár výjimek vyskytují i na ulici, kde se parcela
nachází.
Mírně svažující pozemek na jih s exponovanými výhledy na Beskydy, zejména na Lysou horu,
je přístupný z ulice, ze severní strany.
Z poddolované uhelné oblasti vyrůstá černý kubus. Forma a původní koncept vychází
z jednoduchého kvádru. Důležitým aspektem bylo zachování stavební čáry a zdravá
odstupová vzdálenost od sousedního domu. To vneslo do návrhu specifické vytvarování
hmoty.
Severní fasáda kopíruje hranici pozemku a vytváří tak výrazný zlom evokující obranný štít.
Prolomení je rovnoběžně prokresleno do jižní fasády domu. Vykonzolovaná část fasády je
natočena směrem k Lysé hoře a otevírá se do soukromé zahrady… Výsledným dojmem je
odlišné vnímání měřítka stavby v závislosti na pozorovacím úhlu.
Mnoho kolemjdoucích dům přirovnává k budce či chatě a většinou si myslí, že jde o malý
dům, kam se stěží může vlézt 4členná rodina. Jakmile však vejdou dovnitř, uvědomí si, jak
hmota zvenku opticky klame...
Dispozice je dělena křížovou osou na pomyslné čtvrtiny. Uprostřed je situováno schodiště
s komínem a instalačním jádrem. Chtěli jsme, ať je dům co nejvíce přizpůsoben topografii
pozemku, což uvnitř vytvořilo členitost obytného prostoru. Zatímco epicentrem všeho dění
je velký jídelní stůl, níže položený prostor se sedačkou slouží jako pohodové místo na čtení,
jehož význam podtrhuje polstrovaný parapet v kruhovém okně.

Dvoupodlažní stavba je založena na monolitické železobetonové dvouúrovňové desce. Ta je
vyzděná z keramických tvárnic. V 1.NP jsou zazděny na místě provedené monolity s
kruhovými otvory. Pohledový strop je ze železobetonu. Krov je v interiéru zaklopen
sádrokartonem, který kopíruje spád střech v interiéru. Při styku se zdmi je mezi podhledem a
stěnou přiznaná jemná spára.
Dům je zateplen minerální vatou, která tvoří součást provětrávané fasády. Ta je pokryta
opálenými smrkovými deskami šroubovanými na šikmý rošt. Jako kontrast vůči tmavé barvě
fasády byla zvolena světle šedá barva, která se opakuje na hliníkových rámech okenních a
dveřních výplní, hliníkových portálech a pleších v podhledech konzolových částí domu. Stejná
barva byla použita také na střešní falcovanou krytinu včetně svodů a klempířských výrobků.
Vstupu dominují bezfalcové dveře v kombinaci s nárožní vitráží bez strukturálního rámu. Sokl
vitráže tvoří plech zalícovaný s rámem zasklení. Stejný detail pak využívá i vstup na terasu.
V interiérech převažuje trojkombinace materiálů – beton, borová překližka a bílá omítka. Ve
všech místnostech jsou leštěné betonové podlahy. Do stropu nad 1.NP jsou prokresleny
letokruhy ze smrkových biodesek. Do pohledové části betonových monolitů s kruhovými

otvory je prokreslena struktura vykartáčované borové překližky. Kresba dřevin se pak
projevuje i v zídkách lemujících schodiště.
Z borové překližky je vyroben také vestavěný nábytek včetně kuchyně, vnitřních
bezfalcových dveří a okenních parapetů.