Vhodným místem pro novou městskou knihovnu se stal nevyužívaný dům římskokatolické fary, v minulosti sloužící i jako sirotčinec, školka a učiliště. Záměrem městské části bylo do domu kromě knihovny umístit i multifunkční sál, zázemí pro spolky a mateřské centrum. Bývalá fara nemohla pojmout všechny funkce, proto se rozhodlo budovu rozšířit o přístavbu.
Ideou návrhu je vytvoření nového veřejného místa, které naváže na dosavadní pulzující střed Vratislavic, definovaný veřejnými stavbami a zámeckým parkem. Vzniká nová piazzetta, jež se inspiruje rytmem malých náměstíček v sousedství budov pro veřejnost, propojených pěší cestou.
Starému domu je ponechán původní charakter – jeho hluboké základy daly umožnily odtěžením terénu vzniknout polozapuštěnému podlaží, v němž sídlí mateřské centrum. Odtěžením terénu se do něj dostalo denní světlo díky velkorysým proskleným portálům a z vyhloubené jámy vznikl základ nového náměstíčka. Přízemí připadá spolkům a horní patro dětské knihovně. Dětské oddělení je hravým, do krovu otevřeným prostorem, s funkcí čítárny, herny, a odpočívárny s volnými výběry.
Ze západní strany je fara doplněna soudobou elementární hmotou knihovny, s níž je propojena v podzemní části a proskleným spojovacím můstkem. Její velikost, tvar a umístění vycházejí z kontextu zámeckého parku a fary, ale i ochranných pásem stromů a vedení sítí infrastruktury. Výsledkem je objekt s úzkou kompaktní třípodlažní nadzemní částí a dvoupodlažním suterénem.
Do nadzemních pater přístavby o minimálním půdorysu je integrována knihovna, jejíž přehledný otevřený prostorový princip pojme v přízemí recepci s terasou, v prvním patře ochoz s volnými výběry napojený na krček a nejvýše stupňovitou čítárnu pod obloukovou střechou. Podzemní patra ukrývají multifunkční sál s malým lobby a šatnou ve společném vstupním vestibulu, propojujícím oba domy a vytvářejícím tak společný vstupní prostor kina a mateřského centra.
Velkými prosklenými stěnami v přízemí a horním patře se knihovna otáčí do zámecké zahrady a v maximální míře využívá výhledů a kontaktu se stromy zámeckého parku. V čítárně je kontakt panoramatickým oknem tak těsný, že čtenáři mají pocit, že sedí přímo v korunách. Výhled na kostel Nejsvětější Trojice se otevírá z prostředního patra.
Pohledový beton a obnažené vyspárované cihelné a kamenné zdivo v interiéru jsou měkce vystlány dřevěnými sedilii a policemi s knihami. Ty vytvářejí všemožné úkryty a zákoutí, kde může návštěvník neustále objevovat něco nového.

Konstrukční systém bývalé fary je stěnový z cihelného zdiva s dřevěnými trámovými stropy. Trámový krov nese mansardovou střechu – dřevěné konstrukce bohužel vykazovaly značné známky degradace vysokou vlhkostí a dřevomorkou. Oproti původním předpokladům se tak žádné dřevěné konstrukce nemohly zachovat a dřevěné stropy i krov musely být odstraněny.
Hluboké základy z žulových kvádrů po odtěžení terénu a vybetonování a vyskládání kleneb daly vzniknout dalšímu využitelnému patru, které bylo po odkrytí odborně sanováno.
Nové vnitřní dozdívky jsou z pálených cihel, stropní konstrukce z monolitického železobetonu nebo z ocelových stropních nosníků spřažených plechobetonovou deskou s trapézovým plechem. Krov je nahrazen novou tesařskou konstrukcí, která plně odpovídá původnímu tvaru střechy, a zakryt šablonami z přírodní břidlice. V domě jsou dvě nová vnitřní schodiště – spodní ocelové točité z ocelového vřetenového sloupu, vrchní čtyřramenné železobetonové monolitické deskové.
Zatímco do vnitřních dispozic domu muselo být zasaženo výrazně, obálka budovy je zachována v téměř nezměněném stavu. Z fasád byly odstraněny necitlivé nánosy a po zateplení jim byly navráceny historické prvky a detaily, břízolitová omítka různé zrnitosti, dřevěné vstupní dveře a kopie špaletových oken.
Celá nosná konstrukce přístavby včetně základů je z monolitického železobetonu. Z exteriéru je kompletně kontaktně zateplena a obalena černým falcovaným plechem. Okna a prosklené stěny jsou v minimalistických hliníkových rámech, spojovací můstek mezi objekty je řešen jako montovaná ocelová konstrukce, opláštěná izolačním dvojsklem. Venkovní opěrné zdi vymezující novou piazzettu jsou tížné z monolitického železobetonu.
V interiéru přístavby i stávajícího objektu je zachován pohledový beton a obnažené vyspárované cihelné a kamenné zdivo. Jsou rovněž použity obklady z překližky, ze které je i vyroben nábytek knihovny.