Nové muzeum a související krajinářské úpravy pietního území Národní kulturní památky Zámeček - místa nacistického popraviště - připomínají temné události léta 1942, kdy zde bylo v rámci heydrichiády zavražděno 194 lidí včetně obyvatel osady Ležáky.

Důvod, proč popraviště vzniklo právě zde, nespočíval jen v jeho tehdejším situování ve vojenském areálu kolem Larishovy vily, v níž gestapo zřídilo své místní sídlo, či výjimečné morfologii (písečný val), ale také v jeho odlehlosti a sevřenosti díky okolním lesům.

Poválečný vývoj však tato specifika zastřel. Došlo k odtržení popraviště od vily a změnilo se i místo samotné. Val zarostl a původní pás lesa přerušily době vzniku poplatné parkové úpravy. Ani expozice neodpovídala významu místa. Souvislosti se vytratily. Scházela důstojnost.

Předně bylo odstraněno oplocení areálu, což jej propojilo se sousedním parkem a umožnilo nový přístup v jeho hlavní ose. Písečný val byl remodelován a les dosázen v místech, kde se nacházel v době poprav.

Východiskem nové kompozice se poté stal pomník z roku 1949. Jednotící linie společně s ním nově integruje jak muzeum, tak stupně na sezení při pietních setkáních.

Vlastní muzeum je umístěno v zemi, vklíněno mezi stromy. Nechce konkurovat pomníku. Betonový odlitek se ztrácí pod zelenou střechou přecházející v okolní louku. Stává se spíše landartem než skutečným domem.

Charakterová různorodost jednotlivých výstavních prostor pak vytváří podklad pro tematické celky okružní expozice, které pracují jak s dobovými fyzickými exponáty a archiváliemi, tak především s množstvím audiovizuálních a multimediálních prvků.

libreto expozice: Vojtěch Kyncl, Blanka Zubáková
grafické řešení: Jana Jebavá / Studio Datle
filmy: Václav Hron, Viktor Portel, Jan Vidlička
dodavatel expozice: PROTVAR, s. r. o.

fotografie: Ondřej Bouška

Budova je založena na železobetonové desce se třemi výškovými úrovněmi, přičemž nejnižší z nich vzhledem ke zjištěné hladině podzemní vody spočívá na betonových studnách.

Fasádu tvoří sendvičová konstrukce (železobeton - tepelná izolace - železobeton). Podél dvou stran budovy vede přístupová rampa s opěrnými zdmi, které navazují na původní pomník. Střecha je rovněž železobetonová, zelená se směsí lučního kvítí.

Stejně jako exteriér je i interiér proveden z pohledového betonu. Jednotlivé části expozice oddělené vloženými chodbami s rampami jsou zdůrazněny specifickými výrazovými prostředky, jako jsou robustní ocelové dveře, masivní dřevěné lavice, šikmá hliněná podlaha a prvky ze surového železa (vitríny), pozinku (dveře, stůl v expozici) a voděvzdorné překližky (nábytek).

Vzhledem k absenci okenních otvorů je dům větrán nuceně, pouze foyer je větráno rozměrným střešním světlíkem. Vzhledem k charakteru fyzických exponátů, které vyžadují stálé klimatické podmínky, je pak dům vybaven samostatným vzduchotechnickým okruhem s potřebnými teplotními a vlhkostními parametry.

Budova je vytápěna tepelným čerpadlem země-voda (vrty) s podlahovými rozvody. Z hlediska požární bezpečnosti má dům dvě únikové cesty - přístupovou rampu a únikové schodiště umístěné v protějším rohu, které je řešeno formou podzemního tunelu, který podchází přístupovou rampu.

Audiovizuální a multimediální prvky jsou společně s osvětlením expozice a dalšími samostatnými okruhy ovládány přes uživatelské rozhraní umožňující plně automatické nebo individuální nastavení.