Navrhovat galerii moderního umění s mladými umělci v centru Prahy je asi přáním každého architekta. Vytvářet volné a čisté prostory pro vypovídající umění. Nemít ambice, potlačit ego, jen vytvořit kulisu pro obrazy. Čisté stěny a původní podlaha zalitá vrstvou pryskyřice odrážející světlo nebo obrazy.

Na otevření galerie přišel náš profesor z fakulty a řekl: “Je to křivé a klouže to.”
Tak by se dal popsat celý projekt, jeho krása je v tom, že je to rekonstrukce a galerijní prostory se musí přizpůsobit budově. Jediné nové stěny jsou jen výstavní předstěny v dolním patře.

Zadavatelem rekonstrukce byla majitelka galerie Alexandra Karpuchina. Ta se na přelomu roku 2018 rozhodla změnit prostor pro svou galerii a přesídlit na Prahu 1. Nechala nám volné ruce, limitem byl jen rozpočet a čas. Mohli jsme si tak dovolit odhalené omítky, přiznané původní podlahy a soustředit se o to více jen na prostor.
A z hlediska prostoru tu byl jeden zásadní úkol a to dostat obraz velikost 2x2 m do depozitáře ve sklepení. V nízkém rozpočtu se nejvíce peněz soustředilo právě na tento úkol.
Nové dveře, jako jediný nový zásah do fasády, nejsou jen pohledovým prvkem, ale první “otvor”, který musí obraz překonat.
V interiéru zvětšujeme průchod ke schodišti, aby se obraz “vytočil” a přistoupil k další zkoušce – schodišti. Je úzké dvakrát zalomené se spoustou uskakujících podhledů. Proto to suterénu vede další “otvor”, který je zároveň jediným zásadním zásahem do konstrukcí, neslouží jen k přesunu obrazů, ale přivádí světlo z horního patra do výstavního suterénu.
Obraz je dole. Zvládl to. Poslední překážkou jsou nízké dveře vedoucí do depozitáře. Z toho důvodu navrhujeme úzkou rýhu v podlaze zakrytou pororoštem.
Obraz je na svém místě. Prošel a už jen čeká na nového majitele.

Galerijní prostor se nachází v přízemí a převýšeném suterénu domu z 19. století, vstup se nachází z úrovně ulice. Prochází se jednoduchými vysokými dveřmi, které na fasádě domu jasně poukazují na odlišnou funkci, než je vedlejší vstup do bytového domu. Za vstupními dveřmi se již rozprostírá výstavní prostor. Čisté bílé stěny, které v místech dokreslují atmosféru pozůstalých artefaktů historického domu, zdobené stropy, sloupy, nánosy omítky, historické interiérové dveře, mozaika na podlaze. Kombinace nových ostrých průchodů, světlovodu skrz klenbu, pororoštové chodníky a zároveň snaha o maximální uchování toho mála, co zbylo z užívání budovy v průběhu minulých let To vše vytváří dohromady požadovaný kontrast, který je pro místo příhodný.

Rozloha: 230 m2, studie 2019, realizace 2020