JEDNODUCHOST, KONTEXT, MĚŘÍTKO, NÍZKÉ NÁKLADY
Malá jihomoravská vesnice Skalička je historicky rostlá kolem cesty, zástavbu tvoří převážně roztroušené volně stojící statky doprovázené stodolami.
Obecní dům znovuoživuje opuštěné místo v centru obce prostřednictvím otevřené, čitelné a kontextuální stavby, přiměřené svému místu a účelu.
Vedení obce se rozhodlo k vybudování chybějícího zázemí pro komunitní život poté, co přestala fungovat stará hospoda . Obecní dům pak nahradil původní stavbu nejen svou funkcí, ale i fyzicky. Z objektu v nevyhovujícím technickém stavu zůstal zachován jen malý kamenný sklep ve svahu a na uvolněném místě byl postaven areál obecního domu.
Stavba se nerozpíná do krajiny, naopak oživuje jádro obce, nachází nová využití pro místo, které své původní funkce ztratilo. Objekty jsou umístěny tak, aby přirozeně navázaly na stávající zástavbu. Stavba je rozčleněná na tři samostatně zastřešené hmoty, členění odpovídá funkční náplni. Seskupení tří těles zapadá do urbanistické struktury vesnice a rozšiřuje veřejný prostor o drobné nádvoří, z něhož je po schodech volně přístupná obecní zahrada ve svahu nad domem. Nádvoří je lemováno pilířovým ochozem, který ústí v čekárně autobusové zastávky, jejíž prostor je vyříznutý v hmotě domu.
Obecní dům se zahradou a nádvořím svou funkcí a umístěním představuje dosud chybějící centrum života obce. Hlavním prostorem je sál se zázemím(příležitostným výčepem a posezením) sloužící ke sportovním účelům i k pořádání koncertů, plesů, svateb, mší a divadelních představení pro 80 až 100 návštěvníků. Sál je prostřednictvím velkých zásuvných francouzských dveří přímo propojen s nádvořím.
Dále jsou v objektech prostory obecního úřadu a klubovny poskytující zázemí místním spolkům.
Stavba zachovává hmotově i materiálově tradiční venkovský charakter. Objekty svými rozměry nevyčnívají ze svého okolí. Bílá omítka s pálenou taškou na sedlových střechách formuje archetypálně působící tři hlavní stavby. Přízemní plochostřeché spojující části zůstávají nenápadně skryty mezi hlavními objekty. Výrazné cortenové okenice jsou soudobým doplněním jinak tradičního vyznění, které zůstává uchopitelné pro společenství místních občanů.

Svislé nosné zděné konstrukce vytváří příčný a podélný stěnový systém. Svislé nosné konstrukce jsou provedeny jako zděné stěny z keramických tvarovek tl. 250 a 450 mm. Suterénní stěna přenášející zemní tlak je provedena z bednících tvarovek tl. 300 mm s vloženou betonářskou výztuží a prolitá betonovou směsí. Tato konstrukce je tepelně izolována a hydroizolována. V patě opěrných zdí jsou provedeny drenáže. V části půdorysu jsou ponechány stávající obvodové stěny, které přenáší zemní tlak, tyto stěny jsou rozepřeny novými stropy. Zvláštní pozornost byla věnována napojení stávajících drenážních opatření na nové drenáže v patách zdí. Terén nad opěrnými zdmi je důsledně povrchově odvodněn. Veškeré stropní konstrukce jsou provedeny jako monolitické železobetonové desky. Zastřešení objektu bude provedeno dřevěnými krovy, který jsou v objektu sálu doplněny ocelovými táhly. Střešní konstrukce jsou z části zatepleny nadkrokevní izolací, zčásti se jedná o nezateplené konstrukce (nevytápěný půdní prostor). Střešní krytina šikmých střech je tvořena keramickou hladkou krytinou. Venkovní povrch stěn je tvořen bílou omítkou. Sloupy krytých ochozů jsou ze železobetonových prefabrikátů na bázi bílého cementu. Část objektu se sálem zastřešená plochou střechou a bude řešena jako pochozí terasa. Plocha bude navazovat přes odvodňovací žlaby na přiléhající svah zahrady. Zpevněná plocha nádvoří je vydlážděná žulovými odseky.
Založení objektu je provedeno na základových pasech a patkách z prostého betonu nebo železobetonu.