Národní muzeum jako jedna z mála staveb u nás v tak velkém měřítku pracuje s klasickým řádem. Rozmístění expozic respektuje páteřní osy cirkulace, dlouhé průhledy počítají s dominantami jednotlivých expozičních částí. Tím je zachována přehlednost, rytmus klíčových bodů. Pracujeme se světelnou atmosférou, která se mění podle typu expozice.

Kvalitu muzea jsme shledali v jeho existující autenticitě, v historických vrstvách. Vytvořením synergie mezi starým a novým, mezi autentickým a originálním se maximálně využívá stávajícího potenciálu implementovaného do nové podoby.

Živá scénografie a dramatické expoziční světlo završily povýšení muzea na prostor, který by měl s dnešním divákem vést nejenom věcný ale i emocionální dialog.

V části expozice jsme zrecyklovali původní historické Schulzovy vitríny, které spolu s budovou vytvořily kompaktní časem ověřený celek. Jejich kvalita byla povýšena vnitřními úpravami, vestavbami a výstavním osvětlením, které umožnilo požadavek na soudobý způsob vystavování. Nové vitríny byly užity především v zoologických expozicích, kde nechaly silně vyznít scénograficky osvětlené exponáty v celé jejich plastičnosti. Uvnitř vitríny byl rozehrán spektákl exponovaných předmětů a dramatického světla. Monotónní řádovost vitrín oživila dioramata, exponáty v průhledech, odpočinková místa a interaktivní prvky.

Celková kompozice navazuje na charakter budovy, na její vnitřní „ornament“. Velké sály jsou pojaty velkoryse menší sály jsou koncipovány do intimnějších kompozic. Celek domu a expozice fungují
v harmonii, ve které se návštěvník neztrácí. Řešení reaguje na požadavky investora na současnou expozici, která zároveň obstojí v dlouhém horizontu svého trvání (kolem 20-ti až 30-ti let).

Nový přístup v chápání vitríny a exponování předmětu
Vitrína, která kromě požadavků na ochranu sbírky/exponátu, technických požadavků, zohledňuje požadavek pro prostorovou variabilitu adjustace. Systém osvětlení ve vitrínách slouží pro světelné zvýraznění vybraných exponátů nebo pro dramatické osvětlení celé vitríny, při kterém je celkové osvětlení potlačeno. Materiálové řešení splňuje nejvyšší standardy. Počínaje nejvyšší dostupnou kvalitou použitých skel v kvalitě Clearvision/Optiwhite, přes Corianové sokly, po sametové nátěry Nextel původně vyvíjené pro NASA s minimální odrazivostí, které u nás zatím nebyly použity, jenž splňují přísné požadavky centrálního oddělení péče o sbírky NM na inertní prostředí dané British museum Oddy testem.
Nové vitríny jsou řešeny minimalisticky ze skla a černě lakovaného kovu (ocel a hliník). Jedná se o modulové prosklené vitríny vycházející z typového referenčního detailu. Základní modulace je 900mm půdorysně a expoziční plocha výškově (výška prosklení) je 2100 a 2400mm. Vitríny jsou většinou osazeny na soklu výšky 450 a 320 mm, nad vitrínou je nástavba pro skrytí světelného parku výšky 180mm. Vitríny jsou navrženy jako otvíravé, prachotěsné. Zadní adjustační stěny jsou z MDF desky na podkonstrukci z AL profilů. Veškeré viditelné povrchy jsou opatřeny dvouvrstvým syntetickým nástřikem se sametovým vzhledem vrchní vrstvy. Na adjustační stěnu mimo vitrínu jsou kotveny exponáty na na míru navržených adjustačních úchytech, které jsou patentovány.
Recyklace původního mobiliáře
Principem byla maximální recyklace původních Schulzových historických vitrín a jejich soudobá reinterpretace. Schulzovy vitríny jsou samy o sobě výstavním prvkem a dotváří tak atmosféru muzea. Jsou použity s vědomím, že už nemohou zestárnout, s vitrínou pracujeme jako s exponátem na jedné straně a na druhé jako s technologicky vybaveným nástrojem pro vystavení exponátů. Parametry odpovídají novým vitrínám.
Technické řešení je zvoleno tak, aby maximálně splnilo záměr expozice, nedominovalo, sloužilo exponátům a pomohlo vtáhnout návštěvníka do vyprávění výstavy. Exponáty umístěny volně v prostoru jsou nasvíceny ze stropních lišt. Atmosféry jednotlivých místností se střídají v závislosti na velikosti místnosti a povaze expozic.