Strahovská kovárna je usazena jako první objekt po pravé straně při vstupu branou do Strahovského nádvoří, se vstupní fasádou orientovanou do nádvoří, na severovýchod. Skromnost fasád řešené stavby i sousedních objektů dává celé linii dojem klidu a akcentuje zdobenou bránu. Strahovská kovárna je spolu se sousedním stavením jedním z nejstarších objektů v areálu nového hospodářského dvora při Strahovském klášteře, vznikly pravděpodobně kolem roku 1677 za opata Jeronýma Hirnheima.
Přízemí objektu bylo historicky určeno klenuté kovářské dílně a komoře na nářadí, zatímco v patře, které bylo přístupné z dřevěné pavlače na jihozápadní fasádě, se nacházela kuchyně a 3 pokoje.
Dřevěná pavlač plnila svou funkci pravděpodobně až do roku 1861 kdy byla nahrazena úzkým zděným traktem s chodbou.
Cílem rekonstrukce bylo vdechnout objektu nový život oprášením historické náplně, očištěním celé stavby od nepatřičných nánosů z minulých let a znovudoplněním vhodných prvků a principů, kterými se kovárna dříve pyšnila. Původní dispoziční členění domu se až v překvapivé míře dochovalo a nebylo nutné ani žádoucí do něj provádět nepřiměřené zásahy. Vstupní podlaží domu je díky přímému kontaktu určeno funkci reprezentativní kanceláře s nutným zázemím, zatímco v patře a nově i v podkroví se nachází byty, jako tomu ostatně historicky vždy bylo. Na jihozápadní fasádu byla navrácena dřevěná pavlač, která je však částečně oživena funkcemi bytu a stává se tak přímo pobytovým prostorem orientovaným do klidného dvorku.
Důležitou roli při opravě kulturní památky sehrál výběr materiálů. Důraz byl po konzultaci s památkáři kladen na zachování maximálního možného množství hodnotných konstrukcí a jejich povrchových úprav, které jsou v návrhu podpořeny použitím tradičních, historicky používaných, materiálů. Výsledkem projevené úcty ke stávajícím konstrukcím a tradičním postupům je neopakovatelná „vůně staré stavby“, skoro jako by rekonstrukce ani neproběhla.
Stavba získala nový památkářský rozměr i ve svém průběhu, kdy byl objeven malý klenutý sklep, jehož původ sahá až do období gotiky. Sklep nakonec kvůli ekonomické stránce věci využit není, je však zakonzervován a přístupný přes revizní poklop. Památkáři celou stavbu drželi ve správných mezích a se svými zkušenostmi nám byli partnery po celý proces od návrhu po kolaudaci.

Zevrubnou diskuzí nad programem domu a hledáním dispozic jsme si osahali způsoby, jakými dům opravit. Jednání s památkovou péčí navíc určilo důležité body při odkrývání a restaurování.
Šlo nám hlavně o filosofii, vyznávající dobré staré prvky a postupy. O jejich udržení při životě a v řemesle zedníka či například truhláře.
Spodní-vstupní-patro je díky kontaktu se severní fasádou přirozeně dedikováno pro funkci noblesní kanceláře se zázemím a jednací místností s prostorem malé kuchyňky. Celé podlaží 2.NP si bere svou dispozici z historicky cenných prvků interiéru (zdi, klenby, podlahy, podhledy) a z osvědčených principů křivočarého schodiště a pavlače. Organizačně jsou právě schodiště a pavlač páteří tohoto podlaží. Oproti původní historické verzi, kdy pavlač byla pouze komunikací jsme si dovolili přidat na východní a západní konec pavlače i funkci bytu a tím jí vdechnout vrstevnatost využití. Stala se přímo pobytovou plochou, kde lidé mohou trávit příjemný čas. Z pavlače jsou přístupné dva byty umístěné na tomto podlaží.
Osazení schodiště uprostřed dispozice zajišťuje dostupnost pokojů na severní fasádě přímo z chodby. Je to velmi příjemný moment pro nájemníky, kteří mají určitou volnost prostupu domem a tvoříme také šanci chodbu nezakončit koutem, nýbrž světlem vedeným ze severní fasády.
3.NP je dedikováno podkrovnímu bytu, se vstupní halou na úrovni 2.NP.
Severní fasádu jsme ponechali ve stávajícím principu, pouze jme odstranili obludné mříže, nevhodné oplechování pozinkovým plechem a sjednotili veškeré rozvodné skříně. U oken jsme ponechali dle vzoru na dobových fotkách a na domě č.p. 127 omítané šambrány. Naopak jižní fasádu jsme upravili do nové podoby, protože staré hodnotné konstrukce nebyly zachovány. Fasádě jsme navrátili původní tvarosloví - pavlačovou dřevěnou stavbu s klasickým slohem. Dělení oken do 3 polí dle místnosti za fasádou tvoří přirozený propis funkce. Jižní fasáda je zakončena dle přirozeného postupu střešní okapovou římsou a dále pokračuje původní tvar střechy s háky a prejzy.
Krov jsme nechali v maximální možné míře stávající, pouze dožilé části krovu nahradili tradičně tesařsky, tedy plátováním. Střecha byla obnovena do tvaru ze začátku 20. století, kdy na ní byly zbudovány 3 stejné vikýře na jih, 3 komínové výlezy u hřebene jižní strany a střešní výlezy na severní straně. Tělesa komínů jsou nedílným prvkem střechy, proto jsme je pouze opravili a dále je ponechali funkční a osazené komínovou lávkou.