Tam, kde dříve cinkalo nádobí, smrdělo UHO a za výdejními okénky servírovaly upocené kuchařky rozvařená kolínka, se dnes podává jako hlavní chod umění. Děkan Fakulty umění a designu nám nabídl přeměnu někdejší menzy na instituci vznešeného charakteru. Takový architektonický úkol se neobjevuje každý semestr, a tak jsme po projektu chňapli rychleji, než mizí poklopy kanálů v Předlicích.

Při návrhu jsme maximálně vycházeli z požadavků fakulty – objekt se měl transformovat na klíčovou kulturně vzdělávací instituci celého krajského města, uzlem, kde se budou potkávat odborníci z akademické sféry a veřejnost, místem, které bude představovat současné umění i poskytovat prostor pro nejrůznější přednášky, dílny a diskuse. Nebylo lehké pozdvihnout bývalé stravovací zařízení na svatostánek umění. Skrze nový design jsme však vdechli staré budově trochu velkorysosti, kterou si taková instituce bezesporu zaslouží. Nový návrh odkrývá utajené kvality původního domu. Dílčím uvolněním dispozic jsme do hlubokých prostor přinesli více světla i špetku rafinovaného šarmu. Nové uspořádání domu splňuje vysoké nároky současného galerijního provozu, který doplňuje multifunkční sál a residence pro studenty.

Voda se hrne pod Kouckýho mostem a z bývalé menzy je dnes prostor pro umění. Proměna trvala roky a nebyly právě lehké. Projekt byl náročný nejen z pohledu technického stavu budovy, ale i kvůli její výrazně odlišné typologii. Dnes jsou stresy z průběhu stavby zahalené v mlze vzpomínek. Stojí před námi sebevědomá instituce, která se zrodila z trosek jídelny ovoněných dochucovadly a písmenkovou polívkou. Dům umění se skví pyšně mezi paneláky. Bílý přízrak mezi barevnými fasádami je čerstvým vzduchem do kyselé atmosféry industriálního Ústí a ukazuje, že se tady začíná blýskat na lepší časy.