Rekonstrukce objektu Vikárky má dvě roviny. Tou první je modernizace restauračního provozu a potřebného zázemí a rozšíření funkcí objektu pro potřeby provozu Hradu. Tou druhou je revitalizace objektu z hlediska architektonického výrazu v souladu s památkovou péčí. Vzhledem k rozsáhlým předchozím stavebním zásahům se veškeré vnitřní úpravy dotknou prakticky jen novodobých konstrukcí. Objekt je doslova směsicí architektonických slohů. Odpověď na podobu dalších stavebních úprav vychází ze stavebně historického průzkumu a historické fotodokumentace. Například fasáda do Vikářské ulice se svým výrazem vrací do 30. let 20. století. Posledním doloženým stavebním obdobím architektury byl klasicismus. Snahou projektu je navázat na toto období a nevytvářet pseudohistorické detaily navracením se před tuto poslední historicky hodnotnou kapitolu vývoje. Novodobé zásahy, které neruší novou koncepci však mohou být zachovány. Jde především o vnitřní a vnější točité schodiště, realizované v 90. letech 20. stol.

Řešení interiérů má také dvě roviny. V prostorách pro návštěvníky bude snahou zdůraznit historii objektu. Nevhodné novotvary budou vyměněny za takové, které mají předobraz v 19 století a zároveň budou vytvářet přirozenou atmosféru.
Snahou bylo interiéry navrhovat v tradičních kvalitních materiálech - dřevo, barevné kovy. Dále byl kladen důraz na vysokou úroveň řemeslného zpracování.
Prostory provozního zázemí budou řešeny sice moderně z hlediska hygieny a funkčnosti, přesto i zde by měla být patrná historie objektu minimálně decentností ve výběru barev a v nadřazenosti tradičních stavebních řemeslných postupů tam, kde je to možné.V obou případech pochopitelně platí nadřazenost památkových elementů při posouzení zásahů. Samostatným okruhem problematiky byla sanace románského sálu s torzem klášterního ambitu. Tam se bylo třeba vypořádat se solnými výkvěty a téměř restaurátoskou patinací zásahů do historických omítek.

Do objektu je vložena poměrně rozsáhlá vzduchotechnika se strojovnami na půdách. Do jednotlivých prostorů byla vedena v podhledech a stoupačky v původních trasách. Ústřední topení je napojeno přes výměníkovou stanici na půdě na centrální kotelnu. Ve veřejných prostorách byly užity litinové žebrové radiátory. Elektické rozvody byly provedeny nové a to jak silno tak i slaboproud. Pokud to bylo možné, byly vedeny v původních trasách nebo v podlahách. V objektu je instalován EPS i EZS.