Sousoší čtyř děl „Na Horu“ od Studia Federico Díaz je nový monumentální objekt vytvořený z ultra vysokopevnostního betonu pomocí robotů. Dílo měří 7,5 metru, váží 57 000 kilogramů a bylo navrhnuto na míru pro veřejné prostory Centra Bořislavka.

Studio Federico Díaz pro jeho realizaci vyvinulo speciální technologii robotické fabrikace. Jako materiál Díaz a jeho tým zvolili vysokopevnostní beton UHPC (Ultra High Performance Concrete), který umožnil vytvořit subtilní a zároveň monumentální dílo. Díky této technologii je možné „Na Horu“ označit jako dosud nejkomplexnější betonovou stavbu vytvořenou pomocí 3D tisku nebo robotů na světě.

„Na Horu“ odkazuje, podobně jako architektura budov Bořislavky, na historickou obchodní stezku, která místem vedla. V minulosti jsme silnice a cesty stavěli v soutěskách či horských průsmycích tvořených ledovci nebo působením deště. Není náhodou, že slovo „stezka“ má stejný etymologický základ jako „stékat.“ Tvary „Na Horu“ tak odkazují na břidlici a horniny, které pod Bořislavkou miliony let sedimentovaly a které i dnes formují podobu města. Zároveň je ale na soše, po bližším prozkoumání, patrná pravidelná a zvrásněná struktura vytvořena strojem. Dílo tak evokuje pnutí mezi přírodou a lidstvím. Připomíná trvalost, která nás přesahuje stejně tak jako schopnost člověka adaptovat sebe a své okolí.

Socha byla vyrobena pomocí technologie So Concrete, kterou několik let vyvíjelo Studio Federico Díaz. Jedná se o nejkomplexnější betonovou strukturu vyrobenou pomocí 3D tisku nebo robotů na světě.

Kromě umělecké hodnoty se však dílo vyznačuje velmi pokročilou technologií návrhu a realizace.

V rámci realizace sousoší metodou aditivní robotické fabrikace materiálu UHPC bylo nutno čelit široké škále problémů, které až doposud nebyly nikdy řešeny. Z technologického a realizačního hlediska bylo nutné se zabývat:
a) Hardwarovým řešením tj. sestavením a vývojem komponent strojního systému zahrnující míchací centrum, dopravu směsi, samotné robotické rameno, vývoj extrudéru a podpůrných nástrojů pro tisk šikmých povrchů.
b) Optimalizací a rozčleněním tvaru sochy na dílčí elementy tak, aby je bylo možné jednotlivě vytisknout (extrudovat) a na stavbě sestavit do konečné podoby.
c) Statickým řešení sochy jako celku i jednotlivých dílčích prvků a detailů spojů případně i vyztužením některých částí sochy.
d) Optimalizací UHPC směsi tak, aby byla využitelná pro strojní technologii robotické fabrikace.
e) Softwarovým řešením tj. převedení tvaru sochy do digitální formy vhodné a použitelné pro programování robotického ramene a naprogramování ovládání robotického ramene.
f) Samotnou robotickou fabrikací jednotlivých dílů sochy.
g) Sestavěním sochy přímo v prostoru souboru objektu Bořislavka z jednotlivých vytištěných částí.

Socha je konstrukčně řešena pomocí tenkého nosného pláště, z něhož se zatížení přenáší do plných betonových nohou. Z pohledu technologie aditivní fabrikace představuje tvar komplexní úlohu. Obsahuje totiž celou paletu konstrukčních prvků: sloupy, stěny, ale i klenby a konzoly. Zatímco svislé konstrukce zvládají konvenční technologie 3D tisku poměrně dobře, u prvku stavěných pod úhlem selhávají. Technologie vyvinutá Studiem Federico Díaz umožňuje vytvářet konstrukce pod jakýmkoli úhlem, tedy i zaklenuté struktury a vykonzolované prvky.

Zajímavé je však i technické řešení tenkých nosných stěn pláště. Ty jsou z nepohledové strany lokálně vyztužovány vnitřními žebry, jejíchž hustota je upravována dle komplexity geometrie pláště v daném místě sochy. Socha je složena z modulů, jejíchž rozměry jsou dány možnostmi dopravy a dosahem robotického ramene ABB. Tyto moduly jsou na stavbě složené do celku a vzájemně staticky provázány.