Základní ideou je rozostření hranice bytu a pocitové vtažení města do jeho interiéru. Prostor bytu není omezen uvnitř fyzické dispozice a jeho součástí se stává celé město obklopující stavbu. Superpozice penthousu, „domu na domě“, využívá panoramatického výhledu skrze velkoplošné zasklení bezrámovými čtyřskly. Dispozice odděluje privátní a společenskou zónu vyvážením plného a prázdného prostoru. Ty jsou odděleny ocelovou membránou, za kterou se skrývají soukromé prostory ložnic, pokojů a koupelen s vlastní obvodovou terasou. Napětí mezi vstupním zálivem a dvoupodlažním společenským prostorem obtáčejícím eliptické vřetenové schodiště je základem plynulé dramaturgie pohybu v bytě. Přestože je celý penthouse extrovertní, jeho uživatelský komfort lze modulovat pomocí stínících prvků až do introvertní polohy zatažením screenů a závěsů. Leitmotivem je volné a nepřerušované plynutí interiéru celým prostorem a jeho nekonečné optické pokračování do obklopujícího města.

Projekt pracuje s high-endovou úrovní technologického řešení odpovídající aktuálně nejprogresivnějšímu konvenčně dosažitelnému standardu. Vše je zároveň postaveno tak, že technologie záměrně nejsou exponovány, pro běžného návštěvníka jsou prakticky neviditelné a zůstávají skrytou silou v pozadí fungujícího bytu. Topení a chlazení je neznatelně předáváno pomocí stropů a podlah a výměna vzduchu skrze takřka neviditelné štěrbiny mezi podlahou a obvodovými skly. Primárním zdrojem energie je tepelné čerpadlo vzduch/vzduch skryté v technologickém akustickém zákrytu na terase. Systém maximálně prosvětlené fasády je doplněn velkoplošnými vnějšími screeny v bílé barvě, které blokují přeslunění interiéru, a i po zatažení zůstávají zevnitř průhledné pro kontakt s městem. Střešní zahrada je koncipována kolem centrálního kopečku, z nějž se rozlévají travní plochy až do záhonů okrasné a hospodářské vegetace s jedlými plody.