Dům je situovaný zdánlivě mimo kontext baťovského urbanismu a jeho konstrukční a vizuální kánon. Vnímání Zlína však definuje vzájemným pohledovým a průhledovým kontaktem horizont událostí celého architektonického konceptu. Kompozici vytváří pootočení dispozice uvnitř pláště; vnějšek drží vrstevnicovou logiku okolních domů, zatímco vnitřek se přitáčí k městu. Dům neexponuje nosnou monolitickou konstrukci, pracuje s vlastní výtvarnou logikou napětí mezi abstraktním kovovým vnějškem a měkce dřevěným vnitřkem s barevnými akcenty vržených světel. Hlavní obytné podlaží se propojuje s nebem odhmotněním skrze zrcadlení a moaré fasád a „levituje“ na cortenové podnoži vnořené do svahu. Dům je vizuálně prostupný (zevnitř ven) skrze severní a jižní fasádu, východní a západní fasáda chrání soukromí domu v kontaktu se sousedy a propouští pohled ven a slunce dovnitř skrze okna krytá nerezovou membránou. Zelená střecha s proskleným ateliérem srůstá v pohledu shora s kobercem zahradního města.

Hlavní obytný prostor domu je koncentrován na ploše horního podlaží a je možné jej prohlédnout napříč ze zahrady k městu skrze centrální společenskou zónu. Rotace dispozice umožňuje rozmístění obytných místností po obvodě tak, že si udržují svou vlastní intimitu a výhledovou logiku. Konstrukci domu tvoří železobetonový monolit, kontaktně izolovaný výkonnou tepelnou izolací ve vrstvě odpovídající nízkoenergetickým až pasívním stavbám, pohledově obložený v exteriéru i interiéru materiály tak, aby přirozeně podporovaly kompoziční skladbu domu. Spodní podlaží obsahuje garáž, hostinský byt s vlastní terasou, saunu a technické vybavení. Zahrada obtéká dům, stoupá ke sklípku s ohništěm a kulminuje v grottě zapuštěné v terénu nad terasou s bazénem. Technologické řešení je postavené na tepelném čerpadle se dvěma zemními vrty a nízkoteplotním vytápění a vzduchotechnice s rekuperací, které jsou při doteku na povrchu podlah neznatelné.