Stávající rodinný jednopodlažní dům se sedlovou střechou s plechovou krytinou, prorostlý s okolními domy, jak už konstrukcemi, tak i sítěmi. Pochází z 30. let 20. století, byl postaven jako jeden z mnoha provizorních domků v nouzové dělnické kolonii na dně zavřeného lomu v centru druhého největšího města České republiky.
Dispoziční řešení domu je důsledkem letitého zastavování uliček mezi domy chaotické a zdaleka neodpovídá dnešním potřebám. Každá místnost má podlahu v jiné výšce, světlé výšky místností jsou nízké (2.15 m), lokálně se objevuje vlhkost a s tím spojená plíseň. Dispozice jsou tmavé.
Snahou navrhované úpravy je celou dispozici vyčistit a objekt stavebně oddělit od domů okolních, včetně vybudování vlastních přípojek technické infrastruktury, a navýšit užitnou plochu objektu. Zároveň přinést do interiéru co nejvíce přirozeného světla.

Původní část navrhujeme hmotově sjednotit a zjednodušit (přístavky jsou nově zastřešeny plochou střechou v jedné rovině). Šikmá střecha je pokryta opět plechem, ale nově v antracitové barvě , která odkazuje na původní použití černých asfaltových pásů jako krytiny u původních nouzových domků, kdy byla střešní krajina celé lokality různorodá.
Nová přístavba je celá řešena s plochou zelenou extenzivní střechou, stěny jsou sendvičové, kdy pohledové části do exteriéru tvoří vyzdívka z cihel plných pálených, z bouracích prací na původním domě. Cihly mají odkazovat na prvotní obyvatele lokality, kteří byli často zaměstnanci nedalekých cihelen, z kterých si stavební materiál nosili. Cihly jsou doplněny o pohledové betony (sokl, atika), které vybíhají do dvora v jednoduché přestřešení nad venkovním sezením.
Ploché střechy jsou pojaté jako zelené extenzivní, nad novou přístavbou doplněné o malou pobytovou terasu. Vnitřní zdivo, dozdívky apod. jsou navrženy z broušených keramických tvárnic.