Úprava konečné zastávky řeší mimo objektu především re-organici veřejných prostor pro dosažení kompletně bezbariérového řešení. Účelem bylo zlepšit pěší propustnost, komfort cestujících a nekolizní křížení dopravy. Objekt měl být poznávacím znamením konečné zastávky („konečná – vystupovat“).
Je tvořen dvojicí překrývajících se hmot. První je provozně rozdělena na tři samostatné jednotky se vstupy ze zadní části - zázemí řidičů, technickou místnost dopravce a obchodní jednotku s oknem orientovaným do veřejného prostoru - občerstvení, prodejna pečiva či trafika. Objekt technického zázemí akcentuje přístřešek, reagující svým tvarem na trasy chodců i prostorové limity (změna geometrie nástupní hrany, stávající sítě technické infrastruktury).
Kapsulární forma odpovídající dopravně-technicistnímu účelu stavby je odkazem k dříve často výtvarně pojatým dopravním stavbám jako protipólu ke stávajícímu uniformismu a minimalismu.

Objekt je navržen jako ocelová konstrukce s výplní z minerální vaty, zastřešená extenzivní zelenou střechou. Fasáda je z hliníkového falcovaného plechu se vstupními hliníkovými dveřmi s nadsvětlíky. Podhled přístřešku a obklad parapetu je tvořen modřínovými prkny. Zpevněné plochy jsou provedeny ve standardu správce komunikace z šedé betonové dlažby.