Původní objekt byla skladová hala libereckého nádraží, pomyslný hřeben hráze, která půlí Liberec na dva. Prázdný prostor působil až monumentálně, okna zasklená žlutými tabulkami v letním soumraku obarvila letní vzduch na příběh. Přivedli nás sem kamarádi, co měli v Liberci malou kavárnu a pražírnu, která se v pár letech stala celorepublikovou ikonou. Původní návrh počítal s několika drobnými vestavbami různých funkcí, pražení, pečení, mražení, ruch byznysu, chuť udělat si radost, které ale v průběhu navrhování rostly a prolínaly se až vyplnily celou halu. Tento dynamický vývoj je leitmotivem výsledného řešení. Vložené objemy se vůči sobě navzájem vymezují, zároveň však po sobě pokukují a otevírají se průhledy. Ať se podíváte odkudkoliv kamkoliv, vidíte většinou dovnitř něčeho a skrz to ještě někam dál. Tato interiérová hra do sebe vtahuje i okolní svět, kolejiště, ruch dálnice, chuť se někam vypravit, město dole i hory na obzoru. Bohaté pohledy, které se v duchu skládají do příběhů.

Architektonický koncept pracoval s materiály, které se hodí k neokázalosti původního objektu, se dřevem a se sklolaminátem. Vizuální identita klienta, NORDBEANS, je založená na motivech severské krajiny. Dřevostavba 14 m široká je součástí linie doků, rozdělené na úseky kolem 35 m, které se postupně znovu osídlují a proměňují. Světlá výška podél stěny 5,5 m, v hřebeni 7,6 m. Půdorys členěný jen rastrem sloupů, které vynášejí sedlovou střechu. Spodní stavba objektu byla v havarijímí stavu. Dřevěné podlahové trámy a základy byly nahrazeny. Obvodové hrástěné zdivo a střešní plášť zůstal zachován. Střecha je nadkrokevně zateplena. Na jedné straně nádražní peron a kolejiště, na druhé výpadovka na Prahu. Fasáda členěná posuvnými vraty. Tvarosloví přilnulo k šikmým vzpěrám konstrukce krovu, pojmenovalo je modrozelenými horami a ledovcem, dvěma hlavními dominantami.