Návrh se snaží připomenout minulost místa (prostor mezi hradbami, později zahrada fary, následně oblíbená část ostravského výstaviště tzv. „Farská zahrada“) a současně reflektovat plánovanou postupnou dostavbu v okolí parku. Z toho důvodu má být park spíše zahradou, a to více komponovanou, především s ohledem na blízkost historického jádra, i v zájmu rozšíření vizuálního i funkčního rejstříku centra města. Rozdělení na dvě výškové úrovně propojené schodištěm i některé zachráněné detaily jsou pozůstatkem původního řešení v Bruselském stylu. Oplocení reaguje na uliční čáry i navazující pozůstatek hradební zdi a posiluje odlišnost a intimitu „interiéru“ zahrady. Navržená zeleň ve vyšší úrovni tvoří kompozici se stávajícím dominantním platanem javorolistým, zatímco ve spodní úrovni je stylizovaný sad v pravidelném rastru z okrasných jabloní Evereste.

V parku jsou jako pochozí zvoleny plochy s nestmeleným povrchem. Terasa má ocelovou nosnou konstrukci založenou s ohledem na kořenový systém platanu pomocí zemních vrutů. Zídky jsou vyzděny z těšínského pískovce a bylo snahou jimi vizuálně navázat na bezprostředně blízký poslední úsek původního městského opevnění.