Objekt je evolucí projektu nástavby na bunkru (tzv. „řopíku“) z roku 2017. Jelikož se původní objekt blížil konci životnosti, chtěli jsme vyzkoušet - za využití stejných principů jako původní nástavba, tj. minimalizace stavebních procesů, zapojení místních atd. - zvýšení standartu objektu.

Osvědčenou hmotu bylo zbytečné měnit, jednalo se tedy především změnu konstrukčního systému, povrchů, technologie a zeteplení. Nejčastější konstrukční princip u současných dřevostaveb nosnou konstrukci zakrývá a elementární prvkek stavby tím pádem není viditelný. Zde je konstrukce z KVH hranolů přiznaná a celá skladba stěny je umístěna za konstrukci směrem k exteriéru. Kvůli plasticitě vnitřního povrchu je záklop realizovaný z hoblovaných prken. Fasáda je naopak z neošetřených a nehoblovaných modřínových fošen, která svým hrubým povrchem a rychlým zšednutím nechá objekt přirozeně splynout se zelení, kterou je objekt obklopen. Hlavním záměrem bylo posouzení složitosti procesu výstavby a poměr nákladů vůči zvýšení standartu nového objektu.