V roce 1919 začala realizace jednoho z kubistických domů architekta Otakara Novotného na rozhraní pražského Starého města a Josefova. Přesně o 100 let později jsme v tomto domě vstoupili do bytu o výměře 108 m², na kterém se nelibě podepsaly dekády minulého století.
Interiér měl svým pojetím vytvořit prostor, který by člověka vytrhl z každodenní všednosti. Měl nabídnout už pouhým pojetím stěn, kombinací materiálů, barev, citlivým řešením umělého osvětlení a uspořádáním nábytku scény, které by samy o sobě byly obrazy a nevyžadovaly další dekorování. Stačí přirozená kresba kamene, dřeva, látky a kovu.

Záměrem návrhu interiéru nebylo vrátit se o sto let zpátky, ale stejně jako v době první republiky pracovat řemeslně s každým detailem, pečlivě volit materiály, tvary i dekory. Vytvořit prostor, který by bez sentimentu reflektoval styl domu, jeho vnitřní charakter, ale nabízel všechny atributy současného standardu bydlení. Rekonstrukce bytu vyžadovala zejména úpravu dispozice. Byt obsahoval malé průchozí místnosti, nevhodné hygienické zázemí, kuchyně byla oddělena vstupní chodbou od jídelny i obytného prostoru. Šetrnými zásahy se podařilo získat hlavní otevřený obytný prostor, zachovat prostornou vstupní halu se zimní zahradou a vytvořit dvě ložnice. Hlavním propojujícím materiálem se stala mosaz, dub v kouřovém provedení a přírodní mramor. Velkoformátové mramorové desky se objevují v různých zákoutích bytu, v podobě obkladů, ale i jako deska konferenčního stolu. Původní detaily bytu jsme zachovali, repasovali či nechali vyrobit repliky.