Pomník je pojat jako betonová sochařská forma náhrobku Adolfa Loose, situovaného na vídeňském Ústředním hřbitově. Náhrobek si architekt navrhl sám na nemocničním lůžku roku 1931. V symbolické rovině tak dochází k nové interpretaci vlastního autorského návrhu Adolfa Loose. Hlavní ideou návrhu je tedy vytvoření negativu (otisku) místa Loosova posledního odpočinku pro lokalitu, kde se narodil, vyrůstal, a která jej do značné míry formovala (kamenická dílna, smrt otce, negativní vztah k matce, vydědění). Společně s náhrobkem by forma tvořila kompaktní monolit – kvádr. K této konstelaci však nikdy nedojde, neboť náhrobek je ve Vídni a forma v Brně. Ovšem dochází k pomyslnému propojení mezi oběma místy. Vnitřní prostorová skladba sevřená do kvádru pomníku odkazuje k principu tzv. raumplanu – společně s použitým drahým kamenem jsou přímým odkazem k Loosově architektonické a interiérové tvorbě.

Betonový otisk, sejmutý 1:1 náhrobku Adolfa Loose. Památník je nasvícený onyxovou deskou v půdorysné stopě vídeňského náhrobku. Památník je umístěn do městské zeleně, kde funguje i jako nestandardní mobiliář.