Malebné zákoutí Prudká se nachází v přírodním parku Svratecká hornatina. Dřevěná krytá lávka spojuje železniční trať a cestu směrem k Doubravníku v údolí přírodní rezervace Sokolí skála. Lávku roku 1899 postavil tesařský mistr Jan Nejez ze Železného pro majitele nedaleké továrny na výrobu papíru a papírové lepenky, aby jeho zaměstnanci mohli přicházet k nově postavené železnici. Lávka je památkově chráněna od roku 1994 - patří k malé skupině zachovaných dřevěných mostů povodí řeky Svratky. Lávka má pro místní komunitu jak praktický (přístup od vlakové zastávky Prudká), tak i symbolický význam. I proto byly práce důkladně kontrolovány a podíleli se na nich také místní lidé. Významnou částí projekce i realizace byla analýza původních stavebních postupů, snaha jim porozumět a znovu je použít (spolupráce se specialisty v různých oborech, profesní růst všech). Konkrétní výstupy z tohoto procesu jsou předávány směrem k odborné i laické veřejnosti (web lávky-výuka a výzkum na VUT).

Lávka je tvořena dvěma mostními poli opřenými po stranách na kamenných opěrách a ve středu na dřevěné dubové bárce. U bárky bylo nutné odebrat nánosy naplaveného materiálu, zkontrolovat a upravit založení v korytě řeky, vyměnit degradované kusy dubového dřeva a znovu přitížit velkými kameny.
Každé z polí je vynášeno dvojicí dvojitých věšadel. Všechny spoje věšadel jsou tesařské a i po rekonstrukci fungují přesně stejně jako u původní konstrukce.
Velká část historických dřevěných prvků vykazovala určitý stupeň degradace dřeva. Cílem bylo zachovat co největší množství historického dřeva, proto se velmi pečlivě odstranilo pouze degradované dřevo a kopie původního tesařského spoje se připojila na protéze. Nové protézy se na původní zdravé dřevo připojovaly lepeným tesařským spojem (lepidlo Kestopur 1030 s vyvozením odpovídající svírací síly) zajištěným velmi únosnými skrytými, na míru řezanými celozávitovými vruty SFS WB průměru 16 mm, ukrytými pod záslepkami.