Dům na okraji nové zástavby sousedící s lesem vznikl úpravou a rozšířením nedokončené hrubé stavby. Skládá se z dvoupodlažní obytné části a přízemní přístavby s bazénem a wellness. Vzájemná konfigurace obou hmot mezi sebou vytváří prostor pro venkovní terasu. Ta může být dle potřeby zastíněna lehkou pergolou. Cílem bylo využít jedinečnou polohu s výhledem na panorama Prahy a blízkou přírodní památku a adaptace pro potřeby nového majitele domu. Dům má dvě tváře. Do ulice je uzavřený, nepřístupný, chrání soukromí svých obyvatel. Zároveň je ale k svému okolí přátelský, neuzavírá se za oplocení. Na jih do zahrady se otevírá a v zimních měsících co nejvíce využívá sluneční světlo. Řešení fasády využívá jemný kontrast struktur mezi spodní a horní hmotou, tento princip se odráží i v návrhu interiéru. Důležitou součástí je koncept zahrady, která splývá s lesem na hranici pozemku a je v symbióze s architekturou domu.

„Slunce nevědělo, jak je skvělé, dokud nenarazilo na stěnu budovy.“ Louis Kahn
Pro návrh interiéru je klíčový dialog prostoru, světla, použitých materiálů a textur. Okna obytné části stírají rozhraní mezi interiérem a exteriérem a nabízejí atraktivní výhledy do okolí. Přízemní přístavba může být celé léto opticky i fyzicky propojena s exteriérem pomocí velkých posuvných oken, okolní krajina se stává nedílnou součástí interiéru. Hlavním motivem bazénu je zenitální osvětlení. Světlo padá podél stěny obložené přírodním kamenem, zdůrazňuje jeho strukturu a třpytí se na vodní hladině. Těsně nad ní je navrženo nízké okno orientované do zenové zahrádky při severozápadním rohu pozemku. Díky konfiguraci terénu nabízí při plavání v bazénu výhledy ven, ale neumožňuje pohledy dovnitř. Důraz je kladen na použití přírodních materiálů – ořechové dýhy a italského vápence, které jsou kombinovány s hedvábně bílými plochami vestavného nábytku.