Můj otec, Ondrej Souček, objevil Chudenice na počátku roku 2000 při cestování po jižních Čechách se svým přítelem architektem Mackem.Budova, dříve fara, byla zakoupena v aukci od plzeňského biskupství a je zapsána jako budova kulturního dědictví. Jedinečně to spojilo přání mého otce jako Čechoslováka obnovit budovu v jeho bývalé vlasti a jeho lásku k historii a historickým artefaktům.Fara, postavená v roce 1737, je atraktivní barokni budova zasazená do půvabné historické vesnice.V padesátých letech přestal být používán jako fara a byl předán kolektivizovanému zemědělskému družstvu.V polovině devadesátých let, kdy byla budova restituována církvi, byla ve velmi špatném stavu. Ve skutečnosti mnohem horší, než si kdokoli uvědomil. Prvními provedenými pracemi byla oprava střechy přilehlé stodoly. Za prve pokrývači zdokonalili své dovednosti a pak jakékoli původní nahrazené trámy mohly být použity k opravě střechy fary.

Střecha fary je komplikovaná a těžká stavba,typicky oděná lehkými dřevěnými taškami,často natřenými.V našem případě byly na hnijící dřevěné tašky položeny cementové tašky a střecha musela být zcela odstraněna,aby se ukázalo, že vazný trám se změnil na prach a mnoho vaznic bylo shnilých. A tak obrovská váha střechy nyní tlačila zdi ven.Bylo nutné budovu svázat ocelovými tyčemi,aby zajištěny zdi.Při rozebírání podlah v prvním patře jsme objevili původní podlahové desky.Kdekoli to bylo možné,původní prvky obnovovány,jak jen to bylo možné.Repasovali jsme okna a zachovali jsme původní kličky.Původní dispozice zachována,jak jen to bylo možné.Z marnice je nyní ložnice s úzkou přístupovou chodbou proměněnou v moderní koupelnu.V přízemí jsme repasovali původní šestistranné keramické dlaždice a široká prkna pod lino podlahami.V přízemních místnostech,odstranen beton a nainstalován přirozený systém proudění vzduchu pod podlahou a položeny stare parkety.Původní duch budovy přiveden zpět k životu.