Sýkorka je evolucí již dříve navržené Vily Rozárky. Dům stojí na patkách nad zemí s respektem k půdě pod ním, jakoby věděl, že nic netrvá věčně. Rychlá výstavba z běžných materiálů, velmi omezený rozpočet mladé rodiny a nutnost velkého podílu svépomoci předurčily výsledné parametry domu. Koncept domu je patrný na první pohled. Malý dům, citlivě usazený do kontextu okolí, s důrazem na racionální využítí obestavěného prostoru, který využívá maximum materálů a je realizovatelný svépomoci, propojení se zahradou, logické použití přesahu sedlové střechy a malá zastavěná plocha. Udržitelnost zde nevyplývá z jeho pasivity či použití vyspělých technologií, ale z ceny, malé velikosti a jednoduchosti. Dispozičně dům kopíruje svého předchůdce, Rozárku, úpravami ale prošel vstup a chodba v podkroví je nově prosvětlena vikýřem s výhledy na okolní kopce. Vstup do domu je zvětšen zejména z důvodu potřeby každý den vyprovázet a vítat tři děti, dva velké psy a jednu kočku.

Půdorys jednopodlažního domu s obytným podkrovím má 14mx5,2m. Hmota objemově zapadá mezi okolní výstavbu, tvar a barevnost vychází z tradiční zástavby tmavých roubenek se sedlovými střechami a úzkou dlouhou formou. Konstrukčně se jedná o 2by4 dřevostvbu, založenou na betonových patkách. Pod domem je mezera a dům tak nezabírá téměř žádnou půdu. Konstrukce je řešena jako provětrávaná. Přízemí obsahuje velký společenský prostor s kuchyní, pokojů a ložnice jsou “na přespání” a využívají celý vysoký podkrovní prostor. Do domu se vstupuje po pavlači či terase, která lemuje severozápadní stranu a je krytá přesahem střechy. U Sýkorky je pavlač přerušena vstupní verandou. Do 2.np se vystupuje po smíšenočarém schodišti, které pokračuje chodbou na okraji dispozice. Z ní se vstupuje do ložnice, koupelny a dvou dětských pokojů. První z pokojů je větší s možností budoucího rozdělení na dva a navíc využívá ke spaní prostor nad koupelnou a nad druhým pokojem. Ten je menší a může sloužit jako pracovna.