Z torza kampusu vytváří návrh celek, který zapojuje do urbánní textury města. Používá pro to jasnou urbanistickou typologii, vytváří prostory a vazby s jednoznačným charakterem: náměstí, louka, park, promenáda, brána, městské schodiště, terasa.Náměstí v těžišti kampusu je jeho jediným městsky artikulovaným veřejným prostorem. Vstupuje se z něj do budovy CPTO. Výhled k protějšímu hřebeni Větruše však její objem neuzavírá, neboť je v úrovni parteru průhledný skrze průchod do parku i prostor menzy. Do náměstí se také otevírá foyer před trojicí auditorií ve východním křídle. V úrovni parteru je tedy náměstí vizuálně propojeno s „veřejnými“ prostory budovy. Tvar jejího objemu vytváří figuru jasně rozeznatelnou v obraze města.

Architektura stavby je konkrétní ve své figuře, materialitě a prostorové struktuře, a to uvnitř i vně. Je utvářena jasným ustavením objemů a povrchů i hranice mezi vnitřním a vnějším. Současně však je její architektura tvořena rovněž abstrakcí. A to proto, aby byla lapidární. Jde přece o stavbu v parku. Abstrahovány jsou motivy okenních výplní: vizuálně skrývají plné parapety i okenní rámy. Základní prvek fasády – okno – je měřítkem antropometrické, jeho multiplikací v geometrickém řádu však vzniká celek měřítka velkého města či krajiny.Objekt má půdorysný tvar písmene L s delším křídlem položeným po vrstevnici. V tomto křídle jsou pracovny pedagogů, kdežto v kratším, příčném provozy používané studenty-učebny a laboratoře. V místě průniku obou je umístěno hlavní vertikální jádro a na ně navazující prostor respiria s výhledem na město a do údolí Labe. Největší přednáškové místnosti jsou situovány ve vstupním podlaží, další velké učebny o patro níže.