Architektura pro zdravotnictví, která má ambici, svým výrazem, řešením prostorů i atmosférou, napomáhat léčit. Specifické požadavky na aktivní a cílený návrat psychiatrických pacientů do ztracené stability, jistoty a normálního života se prokresluje jak ve vstupní fasádě –„…díry do hlavy a kameny na duši…“ jsou zobrazeny v těžkém nadpraží transparentního vstupu do vyšetřovací části budovy. Otevřenost interiérových prostorů, s maximální možností kontaktu lékařů, sester a pacientů je jasným určením společných a intimních prostorů, barevností podlah, stěn i vybavení, povrchy i maximálním použitím denního světla řešeno tak, aby společně s prostory pro art-terapii a možností pobytu na venkovních, chráněných terasách mohlo napomáhat možnosti relaxace, regenerace a nabytí ztracené stability a vnitřních jistot, kterým v současnosti říkáme zdraví. Opakem vstupní fasády je jihozápadní otevření fasáda s „volně vlající“ ochrannou sítí a pohledem do vzrostlé zeleně.

Třípodlažní budova s kompletním, technickým a zdravotnickým vybavením a s aktivní vazbou na okolní přírodu. Monolitická konstrukce umožnila řešení různých objemů jednotlivých podlaží řadit nad sebe, jak racionálně z pohledu provozu a jednotlivých technických a bezpečnostních zařízení, tak ve všech podlažích umožnit transparentní vazbu na parter a chráněné obytné terasy. Řešení ochranných sítí a bezpečnostních ochozů umožnilo umístit do vyšších podlaží i pobytové prostory s vysokou mírou ochrany. Volba povrchů a barevnosti částí budovy reaguje na specifičnost provozů a oddělení i specifickou zátěž jednotlivých konstrukcí a detailů interiéru. Dělení budovy do, v přízemí umístěných diagnostických prostorů a denního stacionáře pro externí klienty a další dvě podlaží řešená jako samostatné pobytové a léčebné jednotky, umožňuje bezpečný provoz a intimity, ale i racionální řešení vytápění, vzduchotechniky a dalších technických a bezpečnostních systémů.