Domek stojí blízko náměstí, na protáhlém dvorku.Pak už je výšková hrana na skále směrem k řece Zdobnici, kde stojí ruina bývalé likérky. Je to v českém kontextu běžná urbanistická situace a je velmi silná. Pohled z této hrany do údolí, na továrny a dál za ně na vzdálený horizont do krajiny, je skvělý.


Kamarád Vladimír se rozhodl domeček rekonstruovat na víkendové pobyty a pusté místo zkultivovat. Domek je starý asi 120 let, sloužil jako sklad. Dvorek je intimní, tichý, a tak je s ním domek propojen velkými okny a terasou. Dalším z důvodů byla také jejich orientace ke slunci, jelikož má domek pouze dvě fasády – východ a sever.

Zbourali jsme pár kleneb a otevřeli prostor do střechy. Vznikl jeden společný, obytný a spací prostor. Aby se více nadechl, zdvihli jsme střechu o 75 cm. Vzniklo místo, kde člověk více vnímá Bytí, a kde přichází chuť odpočívat. Severní lehací okno vsazené do knihovny směrem k ruině je živým, romantickým obrazem, který potvrzuje genius loci místa.

Kuchyňka s jídelnou ve vstupu je minimální, trochu technicistní, účelová. Je do ní vložen dřez od skvělého architekta Michel de Klerka. Koupelna je ještě menší, obložena byla místním pískovcem s nádhernou vnitřní kresbou.

V interiéru je kletovaná omítka, fasády mají omítku hlazenou. Vše v přírodních odstínech bílé. Téměř všechny rohy jsou oblé, aby to více plynulo a změklo. Přiznali jsme v interiéru opukovou zeď, k níž je domek přilepen a která prochází celou parcelou. Z opuky a pískovce jsou staré vamberské domy a zídky doslova poslepované. Dřevěné prvky jsme jemně lízli bílou lazurou. Okna jsou modřínová v naturální barevnosti. Kovové prvky jsou černé nebo zinkované. Dalším z artefaktů je stará litinová „kočka“ tvořící lustr. Důležitým elementem je oheň. Domku dominuje velká terasa. Když se otevře posuvné okno, oba prostory se propojí a jsou jedním.