V centru Jindřichova Hradce, skrytý za vysokými zdmi, leží areál, kde se historie nekonzervuje, ale vrství. Od barokní zahrady přes vyhlášené zahradnictví až po desetiletí chátrání jako městský brownfield. Naše práce v roce 2021 nezačala snahou o repliku, ale přijetím odpovědnosti za budoucí podobu a provoz místa. Areál dnes funguje jako ekonomicky i sociálně udržitelný celek – produkční květinová farma, veřejná zahrada a tvůrčí hub. Vznikl „zahradnický cirkus“, kde se pěstování přirozeně prolíná s kulturou a komunitou. Znovu jsme objevili třistaletou terasovou konfiguraci zahrady. Její kostra je přísně geometrická, ale v detailu ekologicky udržitelná. Systém pracuje s modro-zelenou infrastrukturou, retencí dešťové vody i podporou biodiverzity v dialogu mezi barokním řádem a řízenou divokostí rostlin. Klíčový architektonický zásah se odehrál v severovýchodním rohu. Nesourodou skupinu skladů jsme protnuli novou rampou a nahradili přístavbou květinářství a ateliéru. Nízká hmota se přimyká k barokní ohradní zdi a svou zelenou střechou plynule navazuje na terasy zahrady. Architektura domu sází na tektonickou upřímnost. Stavba stojí na pevném betonovém soklu, ale uvnitř si zachovává materiálovou křehkost. Rozhodujícím momentem je těžký betonový překlad, který funguje jako přiznaný technický uzel spojující novostavbu s původní kamennou zdí. Staré a nové se tu fyzicky dotýká v konstrukčním detailu. Interiér je definován pravdivě - vápnem bílené tvárnice, kámen a překližka. Nic neskrýváme za omítku, krása zde spočívá v přiznané konstrukci. Krafferova zahrada pro nás není statický projekt, ale neustále se měnící organismus. Je důkazem, že architektura je nástrojem regenerace, který vrací smysl zanedbaným místům a propojuje současné potřeby s pamětí místa.

Udržitelnost projektu vychází z důsledné práce se zdroji. Transformuje 6500 m2 zanedbaného brownfieldu na funkční ekonomicko-sociální ekosystém a zvyšuje prostupnost centra města. Novostavba květinářství na stopě původních skladů integruje fragmenty starých zdí a minimalizuje materiálové vstupy. Výstavba sází na ruční práci a recyklaci; materiál z odstraněných objektů byl znovu využit v zahradě. Zelená střecha a strategická orientace ke světovým stranám snižují vázanou energii i náklady na provoz.
Jednoduchá konstrukce umožňuje budoucí adaptaci objektu. Modro-zelená infrastruktura využívá dešťovou vodu k zálivce květinové farmy i zahrady, všechny zpevněné povrchy jsou propustné. Údržba vegetace je optimalizována členěním na intenzivní a extenzivní zóny s vysokou biodiverzitou. Model „zahradnického cirkusu“ tvoří ekonomicky soběstačný celek schopný dalšího vývoje a jednoduchou adaptaci na změny.