Rekonstrukce barokní fary
Projekt se zabýval záchranou a obnovou barokní fary v Drnovicích u Vyškova. Dlouho nevyužívaný objekt vyžadoval nezbytné sanace. Zásadní bylo zejména závažné zavlhčení způsobené změnou nivelety přilehlého parkoviště a nutná náhrada degradovaného krovu. Vzájemná synergie s vedením obce pomohla přesvědčit váhající a otupila argumenty volající po demolici.
Odstranění budovy by představovalo nenahraditelnou ztrátu na paměti obce. Podle nepřímých pramenů jde o nejstarší dochovaný objekt v obci. Archivní doklady se nezachovaly, avšak indicie zjištěné stavebně-historickým průzkumem opravňují k dataci již do druhé poloviny 16. století, do období předcházejícího dnes zaniklému kostelu.
Náplň objektu se v průběhu příprav částečně proměňovala. Ke knihovně v patře přibylo v přízemí zázemí pro místní zájmové spolky. Hlavní hmota byla opravena s minimálními dispozičními zásahy — vyvolanými pouze potřebou umístit technické a hygienické zázemí.
Novodobým přiznaným zásahem bylo doplnění vyhovujícího schodiště a výtahu. Stavební postupy u původního objektu používají osvědčené a nenahraditelné prvky klasické výstavby z plných cihel a vápenné omítky. Prostor krovu zůstává nevyužitý, k zastřešení byla použita keramická bobrovka.
Přístavba je navržena z betonových bloků, zateplena a obložena dřevěným laťováním. Z prvního pohledu zůstává skryta. Její architektura je sebevědomá, avšak záměrně potlačená — omezená na plnění nezbytné funkce.
Ambicí bylo spolu s domem kultivovat přilehlý veřejný prostor. Na hlavní vstup upozorňuje kolonáda, která do sebe netradičně integruje autobusovou zastávku. Kolonáda nabízí oporu pro vinnou révu, která je historicky a do budoucna s ještě větším potenciálem, s regionem spjata. Kolonáda je vedena v ose bývalé farní zahrady a symbolicky si bere zpět co bylo dříve její přirozenou součástí.

Jedná se ve svém jádru o barokní konstrukci z plných pálených cihel. Konstrukce krovu, výplně otvorů i podlahy byly druhotně upraveny v pozdější době. Před rekonstrukcí trpěl objekt výrazným zavlhčením. Jednalo se o kombinaci nedostatečného odvodu srážkové vody a působení vzlínající vlhkosti. Příčinou bylo mimo jiné postupné významné navýšení okolního terénu. Projekt navrhl řadu sanačních opatření, zejména tlakovou injektáž a sanační omítkový systém. Úroveň terénu kolem objektu se v rámci možností upravila. Stav konstrukce krovu byl v havarijním stavu, střechu tak bylo nutné vystavět zcela novou. Doplněna byla tepelná izolace do podlahy a na strop půdy. Fasáda byla obnovena vč. ornamentálních prvků, které byly obnoveny dle původních fotografií i inspirací od analogických staveb. V rámci rekonstrukce byla obnovena technická infrastruktura objektu. Byla instalována nová okna, dveře i podlahové krytiny.